Vzpruha

Nevím, jak to funguje a čím to je, ale většinou, když napíšu na blog, jak jsem vyřízená, dostanu tolik síly, až se divím. Že by zabíraly vaše modlitby;-).
Každopádně hlásím, že jsem minulý týden v pátek zamířila na Vodňanskou Pecha Kuchu, kde jsem se dobila. Vypůjčila si tam knihu (Anna Bolavá - Ke dnu)a nechala se jí pohltit. Boží!!!!Stejně jako první kniha Do tmy. Ale...pak mi přišel v sobotu ráno balíček látek, který jsem očekávala až v pondělí. Plán přečíst knihu přes víkend samozřejmě padl a já sedla ke stroji. Rozhodla jsem se, že letošní léto pokořím úplet a koženku. 

...a jak to dopadlo? 

Od pátku jsem přečetla cca 150 stran té úžasné, nádherné a slovy nepopsatelně bohaté knihy. Knihy bohaté na lidské osudy, charaktery. Knihy plné emocí a zvláštního pohlcujícího melancholismu. 

Od soboty do středy jsem každou volnou chvilku...většinou v noci;-)...šila trička pro sebe a děti. Joooo...ono to jde, jsou super a skvěle se nosí. Tím se živit, to by bylo blaho. Vrčení stroje je jako předení kočky, člověk se toho zvuku nemůže nabažit. 

Ve středu jsem místo spánku šila balonovou sukni z látky, kterou moje tchýnička koupila pro sebe(asi když byla v mém věku) a ona čekala, až do teď. Mám z ní radost. Sukně je hodně balonová, hodně princeznovská, až jsem zvažovala, že bych ji zúžila, zkrátila a všemožně upravila...ale když mi Ondík řekl, že jsem krásná jako princezna, tak jsem se do ní zamilovala:-).

Ve čtvrtek jsem se rekordně přežrala:-). Spal u nás tchán, uvařila jsem jim výbornou večeři(ať to klidně smrdí až za roh, ta samochvála, ale fakt to bylo výborný), doběhla pro točený pivčo, dala si jedno malý od cesty a večer jsem zmizela na dámskou jízdu s další večeří. Myslela jsem si, že se najím až v restauraci, ale to jídlo tak vonělo a bylo tak boží, že jsem se nacpala už doma a pak se obětovala;-) a dala si druhou večeři:-). Kdy se mi poštěstí dát si hovězí plátky na rozmarýnu a panenku v jeden večer:-), že jo;-).

Dnes jsem upekla dva plechy buchty na besídku(první zmizel, takže jsem musela péct znovu) a ušila kostým indiána. Zariskovali jsme a vzali jsme Aničku na Ondíkovu besídku do školky. Bylo to na zahradě, tak jsme si troufli. Ondík je šikula, každý rok se lepší:-). Sice vůbec nemluví a nezpívá, ale posunuje se besídku od besídky vpřed. Na první místo svého sóla volal:"Já chci svojí maminku." a zbytek besídky mi proseděl na klíně. Druhou besídku vydržel "na pódiu" a držel se paní učitelky za nohu:-). No a dnes dokonce tančil:-). Paní ředitelka říkala, že na generálce všechno uměl a když ho pochválila, jaký je to šikula a jak mu to večer půjde, suše řekl:"Já ale večer nic říkat nebudu. Já tohle nemám rád." Vadí mu ty hromady lidí. Po kom on to asi má;-)(viď, tatínku:-)).
A Anička? Ta s davy rozhodně problém nemá. Pařila tam na písničky, našla si kámošku a ve volných chvilkách, když nehrála hudba, nadzvedávala šaty a všem kolem se chlubila, že má hadičku na bříšku:-)...a my se tomu jen smály, protože ta vlna endorfinů, že jsme chvilku jako normální lidi, byla neskutečná.

A teď, v pátek večer, konečně píšu na blog. Foto dodám postupně. To už fakt nezvládnu:-). Asi si zase chvilku počkáte...do neděle chci dočíst knihu a v pondělí má dorazit další balíček s látkami...tak mi držte palce, aby nedorazil zítra ráno...to bych zase musela šít;-).

Jako citron

Čas letí. Než si člověk uvědomí, jaké je dnes datum, už to neplatí. Jsem v běhu...v běhu fyzickém i v běhu myšlenek. Hlava je zahlcená a neodpočívá ani ve snech, stále něco řeší a já jsem tááák moooc unavená.

A asi proto, abych nezvolnila a vyždímala ze sebe ještě víc, máme novinku. Ondráškovi se potvrdila alergie na mléko. Nikoli jen na laktózu, což by bylo super, protože produktů bez laktózy je mnoho, ale na bílkovinu, takže objevuji svět sojových, rýžových, mandlových, kokosových a dalších mlék. Hledám nové recepty, objevuji svět veganů a dalších alternativních výživových směrů a zjišťuji. Zjišťuji, jak dobře se dá jíst...a pak i šťastněji žít(prý). 

...tak uvidíme, co to s námi udělá...

Zatím si přijdu jako vyždímaný citron. K péči o Aničku se přidala péče o jídlo a neustálé vaření, protože ve školce diety nevaří, takže Ondík odchází do školky s pusinkou na čelo(jako vždy) a s taškou jídla. 

Zítra hodlám nastolit režim vyzvedávání ne poo, ale před o, protože večer vařit opravdu nezvládám...jsem ko.

Přeji dobrou noc a krásné sny...já už skoro spím;-).


PS:Něco pozitivního na tom přece jenom je...stávám se apatická k bordelu v domácnosti. Řeším jen to, co je nutné k životu...a ono to taky jde...a dokonce mi přijde, že se nám tu žije nějak lehčeji, uvolněněji a je tu větší pohoda. Možná se ty změny už dějí...nejen v tom jídle;-).