Suma sumárum

Léto je pryč. Bylo první za mnoho let, které jsem s nadšením vyhlížela, a které uteklo jako voda. Děti byly úžasné a nadšené. Jen já mám z tohoto léta zvláštní pocit. Nebylo snadné a mohli jsme toho víc...víc vidět, víc udělat, víc zažít...ale i přes to nám mnohé dalo...především to, co jsme vůbec nečekali...

Co naopak jasné bylo...co je mou letní stálicí už mnoho let...je čtení. Každé léto čtu, čtu dost...Čtu Směšné lásky od Kundery. Čtu je každé léto...a tohle dokonce 2x:-)...a tohle z nich miluju snad nejvíc...A pak - člověk nikdy nezná míru své lásky. Ta je vždycky utajena a odhalí se jen v určitých chvílích a my jsme pokaždé překvapeni, ať už její malostí či její velikostí.(Já truchlivý Bůh)...nebo...ukazoval jsem jí konečně protější lesy a jejich sytě zelenou stěnu, tak kolmou, že nebylo obtížné představit si v ní maskovaná okna, k nimž by bylo možno přistavit žebřík, vylézt vzhůru a odejít těmi okny někam do jiného světa, někam mimo svůj spěch, někam, kde člověk má čas být sám sebou.(Sestřičko mých sestřiček)

Četla jsem i další knihy...

Jezero - Bianca Bellová 
S první přečtenou stranou jsem se utopila. Příběh mě pohltil. Bylo mi těžko, ale tak nějak krásně. Příběh je silný, zemitý a úchvatný. Veškerá ocenění, která autorka za tuto knihu dostala, byla udělena právem. 

Únava materiálu - Marek Šindelka 
Kniha aktuální a do jisté míry kontroverzní. Kniha, která ve mně vzbuzovala mnoho otázek a pocitů. Kniha plná extrémů...extrémní situace, pocity, hranice lidské i územní. 

Geniální přítelkyně - Ellena Ferrante
Zatím pouze rozečteno. Jsem teprve v polovině, tudíž nechci hodnotit...ale..tahle kniha mě zdaleka nepohltila tak, jako předchozí dvě. Stále čekám, kdy se to zlomí:-)....Problém zdá se, není v knize, ale v mně. Podle všeho jsem milovnice divných a těžkých knih:-).


Žlutý Baron - Zuzana Vlasatá a Jakub Patočka
Tuto knihu jsem nedočetla. Ne proto, že by nebyla skvělá, to ona je. Autorům děkuji a knihu bych zařadila do seznamu povinné četby. Nedočetla jsem ji jednoduše proto, že jsem neměla žaludek číst o tom všem, na co má žaludek pan Babiš. 

Ve frontě na přečtení stále čekají Tančící Arabové(Said Kašua), Točité věty(Daniela Hodrová), Podle skutečného příběhu (Deplhine de Vigan). 

Myslím, že jsem vás dnes večer zahltila...snad to bude dostatečná omluva za ty dny mlčení...

Léto bylo...V.

...a my byli v Selibově v Pohádkové kovárně. Bylo to fajn, děti si to užily, všechno vyzkoušely, ohmataly, mnohé přemístily, králíčky nakrmily, s vodníkem mluvily, oslíky viděly, na koních jezdily, v bludišti bloudily...a do kavárny zabloudily...tvořily a domů spokojeně dojely.

Léto bylo...IV.

...a my byli u babi a u dědy...u každého zvlášť a všude to bylo fajn...

Anička krmila Kiru...a ta ji za to milovala.

Babička pro ně udělá cokoli...a zvedne je kamkoli, když si to přejí.

A hraje s nimi na rytíře a princezny a na lupiče a zloděje a klidně na všechno najednou:-).

Rybníček uprostřed lesa...nečekán...kvitován...obdivován.

Absolutně spící, absolutně rozmazaní, ale pořád dokonalí.

Léto bylo...III.

...a dovolená byla...V Železné Rudě.

Dovolenou jsem objednávala čtrnáct dní před odjezdem. Výběr byl malý. Šumava totálně obsazená, ale jeden pokojíček v Bobešově boudě se našel. Personál i majitel byli báječní. Dopředu jsem jim volala a sdělovala naše zvýšené požadavky na čistotu a s ničím nebyl problém. Pokoj byl krásný, čistý a připravený o víc jak hodinu dříve, než bylo domluveno. Super. Jídlo v restauraci nic moc, ale kvituji a děkuji kuchaři za respektování Ondráškovi diety. V areálu hotelu bylo malé oplocené hřiště, v restauraci dětský koutek, díky kterému jsme v klidu snědli oběd i my dospělí. Pro rodiny s maličkými dětmi opravdu ideální.
Jeli jsme jen na čtyři dny. První jsme strávili procházkou pro Železné Rudě, která má jen pár ulic, z nichž ta hlavní je lemovaná vykřičenými domy a kasíny. Děkovala jsem Bohu, že jsou děti tak malé, že to nemusím vysvětlovat...a v tom se Ondík zeptal:"Maminko, proč jsou všechny ty domečky růžové?" Hmmmm, co říct:"Asi proto, že tu mají lidé rádi růžovou barvu." Vím, nebyla to úplně pravda, ale myslím, že byl spokojený, protože se dál neptal. Anička byla nadšená. Jeden z růžových domů byl ozdobený neonovou postavou dámy, ve značně svůdné poloze, a aby byla ještě svůdnější, měla na hlavě kočičí uši a na zadečku ocas. Kdykoli jsme tento dům míjeli, Anička nadšeně ukazovala na onu neonovou dámu a volala:"Mňau, či čííííí." 
Druhý den jsem vyrazili na výlet na Čertovo jezero a odtamtud do Srní obhlédnou vlky:-).
Třetí den byl ve znamení obžerství. Oběd jsme si dali jinde než v hotelu a bylo to mňam. Poo jsme šli spát, protože noc nebyla dobrá. Aničce nebylo dobře. Pospa jsme vyrazili do místní cukrárny. Snad nikdy jsem nic tak úžasného neviděla. Dorty neodolatelné, poháry se nedaly sníst, vybavení cukrárny stylové a netradiční. Neznám další jinou cukrárnu, které by se u stropu co čtvrt hodinu proháněl dřevěný vláček. Vy ano?
Čtvrtý den jsme jeli domů. Kdybych měla dovolenou nějak shrnout, bylo by to složité. Neustále mě zaráží, jak může uprostřed nádherné přírody existovat tak hříšné město. Nemůžu se vzpamatovat z toho, jak stateční a šikovní ti naši skřítci byli, jak byli nadšení, že jsou na dovolené, jak Ondrášek statečně ťapal a vůbec jsme ho nemuseli nosit a hlavně jsem nadšená, že jsme se odhodlali a že jsem zjistila, že ono to jde...když se chce. 

Ti moji skřítci jsou tak šikovní, tenhle úkol vyřešili na jedničku.

"Hele mami, bobr."

  

Tatínek dělá bobra:-).

Co se honí tatínkovi hlavou:"Hmmm, takový parohy mi na zdi chybí."

Výletníci v akci. Anička usnula...a nebojte se, šňůrka jí nosík neutlačovala dlouho:-).

No není sladká...

Krmení kachniček...největší atrakce z celé dovolené.

Ach...já ta horská jezera prostě miluju. 

Vidíte tu energii...a to je foto z cesty zpět. Je to šikovník nejšikovnější.

Vlci v Srní...poslední výlet...už dost na krev...zničilo nás to všechny, ale vlky jsme viděli.

Nejkrásnější cukrárna...

...a nejlákavější dorty.

Léto bylo...II.

...a my vyrazili do Písecké Sladovny...Děti byly nadšené. Ondrášek se okamžitě připojil k partě dětí, která si hrála na mravence. Dvě skupiny dětí si navzájem "kradly" mravenčí vajíčka a z rodičovské perspektivy se to v místním mraveništi hemžilo stejně, jako v mraveništi opravdovém. Aninka pořád jen volala:"Mami, hele." Já jsem za ní poslušně cupitala, pomáhala jí nosit mravenčí vajíčka, vyprávěla jí o životě mravenců a trošku mě mrzelo, že jsem na tu skluzavku moc velká a že nemám čas přečíst všechny informace v okýnkách, protože to moje děti nebavilo. Vždy jen objevily nové okýnko a zase utíkaly dál. Fotek je spousta, ale všechny rozmazané...jsou důkazem toho, jak moc to v mraveništi žilo:-).

Laboratoř...další skvělá místnost ve sladovně. Člověk by nevěřil, jak dlouho se děti zabaví jednoduchými činnostmi...ťukáním do dřívek zavěšených na vlasci, máváním stuhami, kreslením na papír při jízdě na skateboardu nebo při houpání v houpací síti...Klobouk dolů před těmi, kteří toto vymysleli. Moc jim všem děkujeme, bylo nám tam dobře...a ne naposledy:-).

Léto bylo...I.

...a já hned zkraje dostala dárek. Tři dny na Lomečku, u sestřiček, v klidu, tichu, s mořem času na přemýšlení, na modlitbu, na spánek, s možností načerpat energii na nadcházející dva měsíce prázdnin, kdy budeme všichni čtyři spolu doma. 

...

Borůvky rostly a já měla celé ty tři dny modrou pusu i ruce i boty a v břiše bylo blaho...zvláště po lívancích s borůvkami. Dobře to ty sestry umí:-). 

...

Klášter...ticho. Kolem les...a ticho. V hlavě šum, zmatek...a po třech dnech blažené ticho. Pokaždé, když mám možnost na Lomečku pobýt pár dní, mě překvapí, jak dlouho mi trvá se zastavit. Zastavit shon, který ve mně každodenně proudí a nedá mi pokoj ani ve chvílích, kdy nikdo nic nepotřebuje, kdy sedím a nic nemusím. Většinou se zastavím až ten třetí den...a hned nato odjíždím domů. Týden by to chtělo, abych ten klid užila:-).

...

Tentokrát jsem objevila něco nového. Janička, moje nejvěrnější přítelkyně a vrba, mě vytáhla na procházku a po cestě jsem se zamilovala. Vidíte ten nádherný obrovský strom? Jak dlouho tu stojí a jak krásný je, i když už není živý. Teď mi na té fotce přijde malý, nicotný...ale věřte, že ve skutečnosti je obrovský, až neuvěřitelné ohromný, jednoduše dokonalý!

...