Někdy je toho na člověka moc, příliš, víc než je schopen unést. V ten moment je dobré vystoupit ze všednosti. Odjet. I na mě toho bylo za poslední dny, týdny, měsíce, roky příliš a musela jsem odjet. Ve stavech vyčerpání těla, duše i ducha odjíždím na Lomec.
Jezdím tam jako do lázní, kde mám jediný plán...jíst, číst, spát, modlit se a BÝT. Užívám si moment, kdy sedím v pokoji, v křesle, hledím oknem do lesa a cítím každý milimetr svého těla, vnímám svůj dech a slyším jemný výdech. Všednosti zdá se, ale v běžném shonu o nich člověk nic neví, dýchá, ale nepřemýšlí nad tím. Jede jako stroj, dělá co je třeba, co se žádá, ale prožitek se nedostavuje. Na Lomečku vše funguje jinak.
To místo je vskutku magické. Přijíždím zlomená, unavená, s pocitem, že nedokážu udělat jediný krok a bolí mě celá duše. Odjíždím znovuzrozená, odevzdaná a smířená...i s tím, co stále bolí. Však i Ježíš v Getsemanské zahradě, v modlitbě, mluvil se svým Otcem s odevzdaností a říkal:"Otče můj, není-li možné, aby mne ten kalich minul, a musím jej pít, staň se tvá vůle." Matouš 26,42
Dnes jsem na jedné báječné akci s tlupou dětí, mnoha rodiči a dalšími báječnými lidmi(zvláštní dík patří Danušce, pořadatelce:-))měla možnost pozorovat, jak si pár malých slečen hrálo na princezny. Motaly si do vlasů fáborky z šipkované a dělaly pukrlata. Sledovala jsem je a trochu jim záviděla, tu volnost, tu svobodu, tu hru...a pak mi došlo...že
...my, ženy 21. století, dokážeme být úspěšnými podnikatelkami, lékařkami, manažerkami, herečkami...matkami. Jsme těmi, které zvládnou všechny povinnosti a vždycky ještě kousek navíc. Jsme těmi, které pečují o všechny a všechno kolem. Jsme těmi, které dokáží vše, když chtějí...A přesto všechno, přes všechnu tu zdánlivou dokonalost, která může být někdy zaměňována s určitou (u žen nezvyklou) tvrdostí, jsme stále těmi, které touží být princeznami. Každá z nás si ve svém nitru přeje být princeznou, pro kterou se zabíjejí draci, dobývají území a přepisují dějiny...
...jen ti muži to nějak nevidí...Všichni chlapečci byli příliš zabraní do fotbalu, kutálení se z kopce uvnitř sudu a zapalování klacíků u táboráku...a ti velcí měli jiné hovory a jiné zábavy...ale princezny tam neviděl žádný z nich...nebo se pletu;-)? To se klidně může stát...
