...tak nějak si myslím, že lze vystihnout vše, co se mého života týkalo a týká:-).
Závěr roku 2018 byl hooodně náročný. Podzim se zdál býti nejtěžším za posledních několik let...a přesto ho prosinec trumfnul ve všech směrech.
Anička byla v pořádku, užila si sem tam pár hodin ve školce a my usínali na vavřínech, že bude klid. Pro změnu jsme běhali po doktorech s Ondráškem. Měl zdánlivě drobný zdravotní problém, který byl zprvu spíše úsměvný, něž děsivý, ale to se brzy otočilo. Naše dětská doktorka nás upozornila, že se může jednat o naprostou banalitu, ale také to může být způsobeno nádorem mozku či nadledvin. Ach jo...Následoval velký strach a tíseň nepopsatelné míry. Představa, že i mé druhé dítě má nádor, byla nesnesitelná. Střídalo se ve mě popření, zpochybňování, zloba až nesmírné nasr...a jako vždy toto kolečko emocí skončilo naprostým odevzdáním a přijetím situace...smířením a připraveností k čemukoli, co bude třeba.
Před svátky jsem běhali po vyšetřeních...rtg, krevní testy, moč...29.12. jsme byli na magnetické rezonanci mozku...4.1. další zdlouhavé krevní testy a sono celého břicha...a výsledky DOBRÉ. Uf uf...první týden letošního roku tedy začal dobře. My s díky přijali celou tu zkoušku, kterou jsme měli za sebou a upřímně doufali, že Aničky plánovaná rezonance a možná operace nebude hned v lednu a my budeme mít čas a prostor nabrat ztracené síly.
A skutečně...magnetická nás čeká až v březnu...tak snad bude skutečně prostor odpočinout. Moc to potřebuji. Vždycky jsem si myslela, že jsem extrovert, který potřebuje mít kolem sebe lidi...nevím, jestli je to věkem nebo spíš pocitem, že své emoce a dojmy nemám s kým plně sdílet, protože kdykoli se o to pokusím, následují buď nevyžádané rady, které mnohdy spíš ublíží než pomůžou nebo zvláštní napjaté ticho, díky kterému si uvědomím, že svým blízkým předkládám problémy, na které se těžko reaguje...nebo...přede mnou stojí člověk, jehož životní situace je nesrovnatelně náročnější, než ta má...pro to všechno a mnoho dalšího se nejlíp cítím sama...doma...u šití...pletení...knihy...se svými energií překypujícími dětmi...s milujícím mužem, který je mi oporou jako nikdy předtím...
...a abych svému nitru ulevila alespoň trošku, rozhodla jsem se znovu oživit svůj blog...budu sdílet...vy budete vědět...a reagovat nemusíte, nebudete-li chtít:-)...
...znovu je oživeno i mé šití...šiju hodně...pro sebe, muže, děti...i pro své kamarády a širší okruh lidí...všem vám, mým novým i věrným zákazníkům děkuji...že se díky vašim přáním posouvám vpřed, že se mohu realizovat, odreagovat a že potkávám svá malá dílka na ulici:-)...
...a abych sama sebe donutila, slibuji, že naskladním nějaké věci na Fler;-)...ne hned, ale do jara určitě...toť pokus o rozfoukání té mlhy přede mnou;-)
