Staré jsou mé poslední řádky...proto píši nové...
Od mého posledního příspěvku se toho událo mnoho...a to mnoho bylo také důvodem, proč jsem uvažovala nad tím, že blog už psát nebudu, protože jsou věci, o kterých se nechci rozepisovat...a současně pro mě má psaní blogu smysl jen za předpokladu, že jsem pravdivá.
Proto bych ráda shrnula letní manželské peripetie asi takto...v jeden okamžik se nám zdálo, že mezi námi vše umřelo...a v jiný se ukázalo, že když něco umře, záhy se začne na tom samém místě, na pohnojené půdě, rodit něco nového, co je nečekané a mnohem krásnější než předtím...a já jsem vděčná, za všechny a všechno, co nás na té cestě od starého k novému doprovázelo, protože všechno bylo proměněno a stalo se nám obdarováním.
Uffff...
Jistě čekáte i pokračování ohledně Aniččina zdravotního stavu. Od července máme znovu nasazenou biologickou léčbu. Není to tak lehké, jako poprvé. Aninku sem tam bolí bříško, bývá unavená a zase má velký hlad. Bolesti bříška zaháníme tulením a koupáním v teplé vaně, únavu potřebným odpočinkem kdykoli je to třeba, takže i školka je místo, kam chodíme, když to jde a když se chce...a hlad zaháníme častými nákupy, vařením a pečením dobrot...což svědčí Aničce, ale my všichni ostatní se statečně zakulacujeme:-).
Ve čtvrtek nás čeká hospitalizace v Motole, kde Aničku čeká trhání a opravování zoubků v anestezii. Bohužel zoubky biologickou léčbu úplně nevydržely, ale my se nehroutíme, narostou nové...hezčí:-).
Ondrášek má také své drobné zdravotní trable, které pořád sledujeme a na kontrolu chodíme po čtvrt roce, což teď vychází na příští týden, tak doufám, že v Motole vše půjde hladce a už budeme doma, abych tam mohla s ním.
Jak Anička, tak Ondík mají nové vášně. Anička se zamilovala do Little Pet Shop...snad jsem to napsala dobře...bohužel zřejmě dávno po té největší vlně, tak sháníme, kde se dá:-))), protože v obchodech velký výběr nebývá.
Ondrášek se stal nadšeným teraristou. Odstartovala to vysněná želva Růženka a pokračuje chytáním všelikých zvířat na zahradě a vytvářením jejich ubykací z našich plastových krabiček, takže mám pocit, že za chvíli nebudu mít do čeho dávat svačiny:-)). Už má slíbené Achatiny a strašilky, takže doufám, že se krabičky brzy vyprázdní a pokojík bude plný opravdových terarií;-).
Z Ondráška je prvňáček. Moc jsem se na společné učení těšila, vysnila jsem si, jak využiju všechny své alternativní učitelské znalosti, ale mám pocit, že na vlastní děti to nefunguje:-)))...zatím píšeme úkoly za vzájemného výbuchu emocí a já končím večer...někdy už v procesu úkolů...se sklenkou vína...ale to půjde, to se poddá a hlavně nemusí být přece všechno perfektní a dokonalé a všichni prostě nejsou puntičkáři a je to DOBŘE...to jsem si sem napsala spíš pro sebe:-)...prostě je důležité, že do školy chodí rád a vlastně je ohromně šikovný, protože je naprosto samostatný, přesun ze školky do školy zvládnul výborně, má samé jedničky a má citlivou a vnímavou paní učitelku...co víc si přát:-)).
Velkou novinkou je to, že máme pejska...fenku...jmenuje se Summer a je naše zlatíčko a všem nám moooc pomáhá. Děkujeme za ní neustále.
Děkuju i za báječnou duchovní obnovu plnou smíchu, sdílení, ticha a modlitby a vzájemného obohacení v pestrosti každé z nás:-).
Děkuju, že jste dočetli až sem, že vůbec blog čtete, i když se tu nové příspěvky objevují zřídka.
A komu by se zachtělo fotografií z léta atd..koukněte na instagram, kde mě najdete pod martinamannonkahronkova:-)...
Snad zase brzy...
