Přesně takhle se teď cítím...rozporuplně.
Na jedné straně stojí velké ACHJO, protože má Anička zase antibiotika...penicilin. Jedny antibiotika dobrala, měla 14 dní klid a bere další. Tentokrát má spálovou angínu, ale nějakou zvláštní, bezpříznakovou. Myslela jsem si, že má jen rýmu, ale hleny, které jsme odsávaly z tracheostomie byly nazelenalé, což značilo nějakou infekci. Hlavně jsme odsávali pořád, dnem i nocí, hodinu co hodinu, minutu co minutu. Několik dní jsme nespali. Teď už skoro tři týdny v kuse. Bylo to peklo.
Výtěry z nosu i krku ukázaly na původce a antibiotika konečně zabrala. Poslední dvě noci jsme spali, celé, v kuse:-). Snad to nezakřiknu:-). Pořád jsem unavená, ale je to lepší.
Co lepší není...ani trošku...je moje psychika. Tento týden měl totiž Ondrášek být na prázdninách u babičky (mojí mamky) a strašně se na to těšil. Místo toho zůstal doma (chudáček můj, nemá to s námi lehké), protože jsme museli všichni na výtěry a dokud nebudeme mít výsledky, držíme se doma, abychom nezkazili prázdniny i někomu jinému. Je to už na hlavu. Ať prší nebo svítí slunce, jsme doma...nebo na zahradě...alespoň. Přijdu si tu jako zvíře v chráněné rezervaci. Je tu relativní bezpečí i výběh, ale pořád je to "klec". Kdo nezažije, nepochopí. Permanentní stres, strach, jestli to bude dobré nebo ne, protože nádor reaguje na každé nachlazení a tentokrát vyrostl dost, asi jeden a půl centimetru. Dnes se zdá, že se to trošku lepší a je drobet menší, ale je to peklo. Žijeme se smrtí v zádech, pořád si říkáme, kdy se to zvrtne a když si náhodou dovolíme na tu obludu zapomenout a žijeme jako "normální" rodina, nezapomene se ozvat a připomene, že je pořád tady, tak ať nejásáme. Mám nějakou krizi...nic se mi nechce a nic mě nebaví...ležela bych v posteli a spala...
Tolik mé deprese...raději se v tom nebudu pitvat...nebo se v tom utopím.
ALE...přece jen se v tom všem bahně najde i nějaké to EJCHUCHU... Největší...vlastně dvě největší:-)...je to, že 1. Anička chodí:-)...joooo...konečně se odhodlala a chodí. Někdy metr, někdy dva a dnes tři, pak se zastaví, něčeho se přidrží nebo si sedne a zase jde. Když chce být někde rychle, vezme to po kolenou, ale i tak. Obrovskou radost mi dělá každý její krůček a ten nadšený a zároveň trošku ustrašený a současně překvapený výraz v jejích očích, to je fakt pecka. Je to nádhera:-). 2. Přijela mamka. Moje mamka. Přijela v úterý, odjela dnes. Hrála si s dětmi od rána do noci a já si stihla něco udělat i odpočinout i si ji užít. Tři rána jsme mohli vstávat v osm, děti si užili hry, mazlení, dovádění a skotačení s babičkou, my si s manželem užili, že jsem pár dní tohle všechno dělat nemuseli:-). Pěkně jsem si s mamkou popovídala, připomněla mi, že rozmazlovat umím skvěle, ale s důsledností je to horší. Ach jo...co s tím, když jsem taková? Pardon...tahle část je věnovaná ejchuchu a ne achjo, takže budeme dělat, že to tu nebylo:-). Ondrášek nezapomněl perlit:-). Hned jak mamka přijela, usoudil, že je to čokoládová babička (je do hněda opálená:-) a při hře na hasiče dostala roli černocha:-). Když ráno došlo mlíko (má neskutečnou spotřebu..Ondra ne mamka:-)) a ještě v TV nebyly pohádky (4:30), řekl: "Babičko, s tebou není žádná sranda." Mermomocí chtěl jít babičku doprovodit, když jsem mu to dovolila, řekl:"Dobře maminko, doprovodíme babičku a ty nám pak budeš mávat." Chvilku jsem koukala a pak mi to došlo. Chtěl jet s babičkou:-). Když jsme šli mamku doprovodit na autobus, zasekl se na hřišti, a když babička zmizela, hrozně ji potřeboval, takže jsme za ní běželi a stihli jí dát jen jednu pusu a mávat, až nám ruce padaly:-). Za deset minut se mě Ondík ptal, jestli už je babička doma:-), ujistila jsem ho, že určitě ne, že bydlí daleko. Upřímně, dvě stě kilometrů za deset minut by asi nedala:-)...zvlášť autobusem:-). Miluju dětské vnímání času, vzdáleností a světa obecně:-).
Cestou domů jsme koupili Aničce k svátku ještě dřevěnou kolíbku pro panenky a bábovičky na písek(asi nám je něco žere:-)). Ještě jí chci ušít nové oblečky na panenku. Je zamilovaná do Chaloupky na vršku a pořád si na to, co tam vidí, hraje. U všeho si zpívá a včera chodila s pomlázkou a všechny a všechno "hodovala":-). Jak vidíte, máme doma kde co, ale kolíbka nám chyběla. Panenku nově "vystajlujeme" do módy a la Chaloupka na vršku a bude to dokonalé:-). Držte palce, ať to stihnu.
Na závěr se chci omluvit všem pravidelným čtenářům a čtenářkám, že jsem teď jaksi netvůrčí...jsem fakt ko...ale polepším se...nebo se o to budu alespoň snažit:-).
Žádné komentáře:
Okomentovat