Prázdninové vůně, setkání a "posranej patník"

Miluju prázdniny. Všichni milujeme prázdniny. Když slyším to kouzelné slovo PRÁZDNINY, vybaví se mi chutě, vůně, zážitky, umazané ruce, černé uběhané nohy a moje babička v noční košili, brzy ráno u záhonku s hráškem.
Jako dítě jsem prázdniny zbožňovala. To napětí a vyhlížení vysvědčení. Bylo mi jedno, jaké budu mít známky, zoufale moc jsem si přála to volno. Ten pocit nekonečna, když se řeklo: "Dva měsíce prázdnin." 
Milovala jsem, když jsme se celá rodina - tetičky, strýčkové, sestřenice - scházeli u babičky a dědy na zahrádce, seděli jsme v altánku, koupali se v bazénu a hráli si a jedli. Jedli jsme jahody, které byly červené a sladké i kyselé zároveň. Když byly v misce, vonělo to všude kolem a každý je už už chtěl jíst, jen tak nebo se smetanou, mlíkem a cukrem. Nebo...jako "posranej patník". Tak se u nás říká jahodové omáčce s knedlíkem:-). Manžel tohle pojmenování nesnáší a vždy dodá: "No jo, to jste vy tam u vás." Musím uznat, že takovéhle pojmenování jídla je asi dost nechutné, ale my to tak milovali, a tak moc nám to chutnalo, že nám to pojmenování nevadilo:-).
Jedli jsme také "zahrádkovou polívku" a mohli jsme se utlouct. To se babička proběhla po zahradě a my s ní a do košíčku jsme dávali zeleninu a bylinky, od slepic jsme si vzali vajíčko, po cestě podrbali kočku za uchem a pak jsem se motali v kuchyni, protože to tak krásně vonělo, že se nám nikam nechtělo. 
Večer jsme pekli buřty, grilovali masíčko a zpívali a přišli sousedi s kytarou a hrálo se a zpívalo a pak se koupalo v bazénu. Nás děti pak zahnali na kutě a zpívalo se dál a pilo a veselilo...a taky koupalo...na Adama:-). Na chatě se totiž spalo v podkroví. Lezlo se tam po žebříku a bylo tam krásně. Velké péřové peřiny člověka zamáčkly do matrace, objaly a bylo jako v nebi. A jako z nebe, tam byl i výhled:-). Potají jsme dlouho do noci šmírovali dospěláky a pak si x dalších dní špitali, co kdo viděl a co komu uteklo a taky jsme se těm "naháčům" trochu smáli:-).
Ráno ptáčci zpívali, vonělo to létem a kafem. Babička vstávala první, uvařila si kafe, sedla si do altánku, zapálila cigaretu a pak šla "zobat" hrášek. Nikdy nezapomenu na ten pohled. Já, ospalá, pod tou duchnou, vykukující pod záclonkou a vidím to jasné sluníčko, na trávě rosičku a babičku u hrášku, v noční košili. Přišla mi krásná a moudrá a tajemná. (Teď, když mám vlastní domek, jsem si přála záhon s hráškem, abych tak, jako moje babička, mohla ráno zobat hrášek ještě v noční košili. ALE..jsem spáč, takže mě budí děti a pak je šrumec a navíc jsem zahrádkář naprd a všechno mi pomře, nebo nevzejde...jako ten hrášek:-(. Třeba musím počkat, až budu taky babička...a pak se dočkám.)
Teď jsem "velká", dospělá a přijde mi, že jahody už nejsou tak sladké, melouny tak nevoní a není to ono. Není tu žádné tajemství léta.
Co ale zůstalo stejné? Prázdninová setkání. Léto...prázdninové léto...ne to kalendářní:-)...je na svém začátku a já už si užila několik krásných prázdninových setkání s lidmi, které mám ráda a vidím je tak málo a jsem trdlo trdlovatý, protože jim i málo píšu a málo volám a jsem jim vděčná, že táhnou ten provaz oni a že se ozývají a jsou ochotni přijet. Budu se snažit se polepšit. Protože nejen manželství, ale každý vztah, třeba i ten přátelský, se musí opečovávat a hýčkat. 
Tak tedy, my všichni, opečovávejme a hýčkejme...si ty prázdniny...si ty žaludky:-)...si ty vztahy...a taky sami sebe:-).