U nás se to má tak, že spavo je jen nám, dospělým:-). Děti mají energie přehršel. Anička opět rýmuje, takže už několik nocí v podstatě nespíme, i když musím připustit, že ta dnešní noc celkem šla. Ondrášek sice usíná kolem desáté, ovšem vstává stále stejně(nejdéle v 6:30):-). Hrnky ranní kávy se tak úměrně nevyspání zvětšují:-). Už jsme na 4dl :-). Asi budu muset zvážit koupi nějaké konvičky, teď by bodla:-).
Dost nářků:-). Pršavé počasí přineslo i několik objevů. Zjistili jsme, že náš prcek, zvládne koukat na celou pohádku nebo film. Nadšeně s námi sledoval Pod jezevčí skálou a Na pytlácké stezce a pak si vyžádal pohádku, ve které rytíř bojuje s drakem. Bajaja nám přišel strašidelný až moc, ale Z pekla štěstí se nakonec ukázalo jako výborná volba. Jen to naše zlatíčko chce stále dokola jen tu scénu souboje s drakem:-). Když jsme počítač vypnuli, přestali jsme rázem hasit(mnoho měsíců si hrajeme na hasiče) a nutně jsme potřebovali brnění(zachránila to mikina s kapucí:-)), pásek s mečem(ten zvládl vyrobit manžel) a draka, minimálně dvojhlavého(posloužila velká háčkovaná ještěrka, na kterou jsme oblékli karnevalovou masku dinosaura a bylo:-)). Všechny nástrahy jsme vyřešili a mohli jsme bojovat s drakem. Anička a já jsme byli princezny a Ondrášek nás zachraňoval. Anička si hrála a já si čekání na záchranu zkrátila čtením:-).
Další objev, tentokrát naší Aničky, je konečně chůze. Už víc jak půl roku běhá kolem nábytku a za obě ruce, ale ne a ne se pustit. Teď, přišla na to, že může chodit jen za jednu ruku a dokonce se sem tam odhodlá a udělá sama 10-15 krůčků. Vždycky jí všichni nadšeně tleskáme a chválíme, tak snad sebere odvahu a rozběhne se.
Má teď super období a ochotně se učí i nová "slova"=znaky. Už umí "říct" světlo, ptáček, koupání, pití, čistění zubů. Slovně zvládne haf haf (což jsou všechny čtyřnohá zvířata:-), máma a táta, mám:-). Jsme na ní pyšní a snažíme se i my, učit všeho víc, abychom mohli znaky naučit i ji. S vyhlídkou na rušení tracheostomie jsme se znaky zbrzdili, ale je na čase opět začít.
S Aničkou souvisí i další objev, který není moc optimistický, ale my se nehroutíme. Však to není v našich rukou a bude vše tak, jak má být....a jedině pak to bude dobře pro nás všechny. K věci...v srpnu máme "objednaný" pobyt v Motole. V plánu je ucpávání tracheostomie, magnetická rezonance a následné zrušení tracheostomie. Moc jsme se na tento okamžik těšili a netrpělivě ho vyhlíželi....ale...Anička je teď nastydlá a ucpání vůbec nezvládá. Dusí se, takže ji netrápíme a postupně se smiřujeme s tím, že nám tracheostomie zůstane. Třeba budeme překvapeni a bude to jinak, ale v tuhle chvíli tomu nevěřím.
Čemu jsem také nevěřila, bylo to, že manžel, sám, dokáže postavit pergolu na dřevo za pár dní. Dokázal to. Pergola je tak krásná, že je až škoda, pod ní skládat dřevo. Nejraději bych si tam udělala sezení, protože pergolu u domku ještě nemáme. Jsem na něj opravdu pyšná:-). (Foto dodám, až bude vše kompletně hotové:-).)
Na sebe jsem pyšná taky, protože dokončuji ten proklatý svetr:-) a vypadá dobře. Už se těším, až ho budu nosit. A těším se i na další projekt:-). Každou chvilku čekám balíček s třiceti klubíčky a budu háčkovat přehoz do ložnice:-). Uáááá...ať už tu to PPLko je:-).
Musím se přiznat, že s příchodem prázdnin, s tím, že to doma odevšud bzučí a všude jsou hračky, prádlo atd, jsem se nějak uklidnila. První dny jsem běhala kolem dětí, plotny a domácnosti a byla jsem nevrlá, že se nezastavím a stejně je tu všude čurbes:-). Pak mi manžel řekl: "Tak si sedni a nedělej to, vždyť to stejně nemá cenu." A má pravdu. Uklidím to nejhorší a pak si hraju s dětmi, čteme si pohádky, koukáme na pohádky a prázdninové filmy, povídáme si a já si sem tam najdu čas pro sebe, čtu, pletu, odpočívám...a je nám všem dobře. Takže náš plán na prázdniny je jasný:
- být spolu
- dělat co nás baví
- neřešit prkotiny
- zkoušet nové věci
- zkoušet nové chutě
- potkávat milé lidi
- dělat to, na co běžně není čas
- a to běžné odložit na později:-)
Co máte v plánu vy? Jak si užíváte upršené dny? Pište, zajímá mě to:-).
Žádné komentáře:
Okomentovat