Levná žena..LEŽÍ...

Jak jste asi pochopili z předchozího příspěvku, můj muž je (kromě jiného) myslivec. Když jsem si ho brala, byl (kromě jiného) rybář. Před pár lety se stal i myslivcem. Díky čemuž je s ním celkem sranda. Především moji přátelé milují, když vyprávím historky ze života se svým myslivcem.
Asi před třemi lety, to jsme ještě byli bezdětní, přišel manžel s tím, že mě vyzvedne v práci a půjdeme něco nakoupit. Pracovala jsem v krajském městě a manžel ho kvůli dopravě nesnášel(to se nezměnilo). Nákupy nesnášel (to se také nezměnilo:-)) ještě víc, ale já byla tou nabídkou tak nadšená, že mi na tom zprvu nepřišlo nic divného. Ach ta láska. Jel za mnou přes hodinu a půl, protože město bylo ucpané a ani moc nenadával. Vzal mě za ruku a vyrazili jsme na nákupy. Jen letmo se zmínil, že máme tak hodinku, protože ještě musí něco zařídit. První zastávkou byly lovecké potřeby. Naprosto nechápu k čemu všechny ty věci sloužily a trochu mi přebíhal mráz po zádech z té všudy přítomné zelené a hnědé. Prodavač byl vtipálek a když manžel platil (nevím přesně kolik, ale kabelka by za to určitě byla :-) a možná ne jedna) a já jen tak vzdychla, prodavač se usmál a řekl: "Pani, buďte ráda, že je pán myslivec, takový rybář, ten vyjde teprve draho." Načež jsem se usmála a řekla: "Ale on je rybář i myslivec najednou." Manžel jen pokrčil rameny a prodavač, chtěl mě asi potěšit, řekl: "Tak to vydělává dost peněz, když utáhne tak drahé koníčky." Manžel se jen usmál a řekl: "Ale ne, já mám jen levnou ženu." a hned dodával, že si nepotrpím na šperky, šminky, kabelky ani jiné věci, tak na něj z toho našeho rozpočtu ještě dost zbude. A pak...jsme jeli domů, protože hodina byla ta tam:-)...Teď jsem si konečně uvědomila, kde dělám chybu:-). Chvála Bohu za nákupy online...jdu na to:-).
Nee...ještě ne...ještě tu mám jednu historku. Pokaždé, když manžel střelí prase, pošle mi sms: "Leží." Cca do hodiny se objeví doma. Většinou už ležím v posteli, ale nespím, protože mám o něj strach a  usnu až když dorazí. Slyším, jak parkuje, cvaknou vchodové dveře, otevře se lednička, zacinká to, otevře šuplík, udělá to cvak a sssss, a pak vylezu z postele. Manžel stojí v kuchyni, v mysliveckém oblečení. Ruce po lokty od krve (od krve je logicky i lednice a šuplík), v ruce drží pivo a je šťastný. Poplácám ho po rameni a řeknu mu, že je skvělý lovec a někdy se jdu podívat na ten úlovek, který mi visí na zahradě na mém milovaném ořechu. Jsou to krásná zvířata a voní po hlíně a jehličí. A pak...se strašně těším do postele, protože bývá hooodně pozdě.
Lehnu si, usnu a zdá se mi sen...a najednou slyším: "Spíš? To ti byl lov..." Manžel mi začne vyprávět, jak lovil...a jeho vyprávění začíná slovy. "Tak jsem zaparkoval pod Tlapovou..." Což je vždycky minimálně xy hodin před tím co skutečně střelil. Vyprávění bývá dlouhé a já (samozřejmě) v průběhu usínám. Muž nic nenechává náhodě a v pravidelných intervalem do mě jemně žďuchá, strká a ptá se, jestli nespím, načež jej vždy ubezpečím, že nikoli (jejda...veřejně přiznávám lež...Bože odpusť:-)). A pak...je konec. Slyším: "To byl zážitek co? To jsem ho doběh:-)." Proberu se, řeknu mu, že to bylo napínavé a že je fakt borec...a otočím se a spím. 
Problém je, když se mě ráno zeptá na nějaký detail. Ne že by se zlobil...ochotně vypráví znovu: "Tak jsem zaparkoval pod Tlapovou..." :-)
No není to miláček:-). Myslivost je řehole...stojí dost peněz, muž je často pryč, ale občas máme plný mrazák, podarujeme rodinu, známé a kamarády a hlavně, máme co vyprávět:-)...a kdo si to zažije...sedět ráno v kuchyni u kafe a koukat se z okna na pověšené a vyvrhnuté prase:-). 

Tak Zlato, lovu zdar ... a třeba mi za pár hodin zacinká mobil: "Leží."