Znáte to? Takovou únavu, že by bylo třeba dát si do očí sirky nebo přichytit víčko kolíčkem k čelu? Jak to ale technicky provést? Trochu prekérka, že?
Musím podotknout, že od té doby, co jsem se stala matkou, mám pocit, že spánek je luxus. Od té doby, co jsem se stala matkou dvou dětí (3 a 1 rok) mám pocit, že je to luxus, kterého už nikdy nedosáhnu...a poslední měsíc, kdy jsme my (=rodiče) nebo děti(každé zvlášť nebo hůř, obě dohromady) nemocní, už jen marně tápu v paměti nad tím, co to vlastně spánek je.
Ať přemýšlím, jak přemýšlím, vybavují se mi momenty, kdy jsem v životě spala moc a kdy naopak málo. Asi nejvíc jsem toho naspala v době, kdy jsem byla v plné péči své maminky. To byla nádhera...všude bylo uklizeno, uvařeno, prádlo se objevovalo ve skříni skoro samo, měla jsem všechno a nemusela nic... a o víkendech mě maminka mnohdy budila slovy: "Marti, budu dávat oběd na stůl, nechceš už vstávat?" Bože, jak slastně to teď zní. Já chci znovuuuuu. Jak bych si teď všech těch výhod vážila a slibuju, že bych nikdy nezlobila:-).
Zpět k tématu. Nejméně jsem toho naspala asi při studiu vysoké školy. Nenechte se mýlit, nešprtala jsem od rána do noci, i když jsem možná měla ;-). Ale, bydlela jsem na koleji a jakožto osamocené dítě bez dohledu rodičů a bez přátel, byla jsem nucena hledat přátele nové, a jak je známo, nová přátelství je třeba tužit. No a kde se nejlépe tuží vztahy? Přece u piva:-), a tak jsem jako každý, kdo zažil život na koleji, občas pila jako Dán (Dánů skutečných netřeba):-). Co se ale dalo dělat? Někdy bylo třeba tužit přátelství jeden večer, někdy dva a někdy od noci do rána a hned zase do noci, protože takové výzkumné a hloubavé myšlenky není radno přerušovat. To by také mohly zmizet a co by se pak vyzkoumalo, že? Však si vzpomeňte, že nemálo významných objevů a děl vzniklo právě v nějaké pěkné milé hospůdce, restauraci či kavárně. No jo...spánku bylo, jak je vidno, pomálu. ALE...nepamatuji si, že bych někdy byla tak unavená, jako teď.
Vcelku vzato je to asi tím, že kdysi, v dobách studia, jsem sice sem tam spala jen pár hodin, ale následoval onen víkendový servis od mamky nebo váleníčko na koleji a vydatný spánek po obědě. Dnes se mi nedostává ani servisu od maminky, ani spánku po obědě a únava se hromadí a hromadí. Manžel si dnes posteskl, že se snad už nikdy nevyspí. Snažila jsem se ho uklidnit, že až děti vyrostou, bude spánku víc. Načež se mi dostala odpověď, že se toho taky ale nemusíme dožít:-).
A pak...jsme se sebrali a šli si hrát na hasiče, stavět komín z kostek, modelovat dinosaury z modelíny a...ač šíleně unavení, byli jsme šťastní. Rodičovství je nádherné a my své děti bezmezně milujeme a věříme, že se "dožijeme" doby, kdy bude spánku více a únavy méně.
Jen pro pořádek podotýkám, že studia vysoké školy jsem řádně dokončila, játra mám v pořádku a zdaleka jsem nepatřila mezi největší pařmeny :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat