Chjooo

...a je po klidu.

Anička na pondělní kontrole v Motole(vím, slíbila jsem článek, bude...jen nevím kdy) chytila nějakého střevního obluďáka a od úterý kadí a zvrací...hlavně v noci...v noci na včerejšek se přidala rýma a dnes se přidala mírně zvýšená teplota. Takžeeee...utěšuju ukňouranou a nešťastnou Aninku, a když přestane, odsávám...a pak zase utěšuju...a pak převlíkám jí, postel, sebe...vytírám a zase utěšuju. 

Jsme s manželem totálně ko...unavení, taky trochu protivní a výbušní...a beruška je statečná, ostatně jako vždy...přes den zobe suchary, piškoty, Bebečka...a hraje si a směje se...a pak přijde večer a noc a plače a kňourá.

Ale svá pozitiva to má. Vždycky jsem si přála, aby s námi spala v posteli. Když byla miminko, musela jsem ji mít na monitoru a bála se, že kdyby spala s námi a nedej Bože by se něco dělo, mohla bych to zaspat. Prostě a jednoduše byla raději v postýlce a o to víc se tulila přes den. Pak už byla větší a spaní s námi v posteli by nebyl problém, ale ona nechtěla. Neuměla to...no a teď, díky téhle střevní obludě, je na mě přilepená dnem i nocí a já si to užívám. Neznám nic krásnějšího, než když se ke mně pevně přitiskne a já můžu očichávat, jak krásně voní a kdykoli se ze spánku pohnu, ona se zase přitulí. Jen budit by mě mohla jinak, než šťournutím do oka:-)...ale to vypilujeme:-). Snad.

Ještě dodám story z dnešního hrozného rána. V šest hodin byla Aninka zase po. Plakala, tak jsem ji utěšovala, že to bude dobrý, vyndala jsem ji z postýlky, svlíkla peřiny i prostěradlo a začala svlékat ji...ale ona nechtěla, našla si něco zajímavého na hraní. Jo, vůbec jí nevadilo, že byla po až kam a že se kolem ní linul smrádeček, který znemožňoval vydržet vedle ní dlouho. Celá místnost se začínala plnit tímto odporným odourem a ona ne, převlíkat se nebude. Prala se se mnou o bodyčko. Já ho tahala nahoru, ona dolu a jak jsme se "přetahovaly", vytáhly jsme omylem trášu. Tomu říkám rozcvička. Jsem sice každé ráno nepoužitelná, ale tohle je situace, která probere i mrtvolu...byl to stres, běh a kmit. Jiřík ji držel i s tou jeho bolavou rukou...jo, stres dělá divy. Nicméně jsme to zvládli, celkem rychle...a bulela jsem až potom. Suma sumárum, to bylo vlastně celé šílené...a taky šíleně přínosné. Další situace, kterou jsme zvládli...a dobře.