Trochu mě to nutí ohlédnout se za rokem předešlým. Myslím si, že to byl rok zajímavý. Připravil pro nás mnoho radosti a pokroků, třeba Aničky první krůčky, pro Ondíka novou školku, Jiří se odhodlal hlídat Aninku a narodila se mu několikera rejnočí mimina a já získala pokoj v tom, že se o ni postará i někdo jiný než já. Prožili jsme několik krizí, každý své, několik společných a všechny, ač se zdály nepřekonatelné, ukázaly se nakonec jako neskutečně ozdravné a my se díky nim posunuli dopředu.
Doufám, že takový dobrý pocit, jaký mám z toho roku předešlého, budu i mít na konci roku tohoto.
Je zvykem si dávat nějaká předsevzetí. Mně to moc nejde, protože jsem člověk, který je nikdy nedodrží, a tak si je většinou nedávám. Pro tento rok ale přece jen nějaká předsevzetí mám. Chci zkusit méně uklízet a najít si víc času pro sebe. Chci vařit zdravěji a lépe(to mi nejde, kuchařka nejsem vůbec dobrá). Chci se víc modlit za svého manžela a chci naučit Aničku mnoho nových znaků, aby se nám společně lépe komunikovalo...a moc si přeju vytvořit na zahradě okrasný záhon a starat se o něj tak, aby neumřel...jako všechno, co jsem dosud zasadila;-)...ale s tím mi pomůžeš ty, Jani, viď;-)?
Moji zlatí čtenáři, ať je tento rok 2017 pro vás rokem krásným a obohacujícím.
Ať přijímáte případné krize s pokorou a důvěrou, že jsou nutné pro to, aby se něco ve vašem životě vylepšilo.
Ať dokážete v plnosti milovat, žít, radovat se...a děkovat, přijímat a čekat. Nechť je trpělivost a pokora vaší korunou.
Ať máte pokoj v srdci a otevřené uši...abyste nepřeslechli Boží výzvy...ať jste solí a světlem tohoto světa.
Děkuji, že tu jste a budu ráda, pokud se mnou a s mou rodinu strávíte čtecí chvilky i v tomto celém roce.
Žádné komentáře:
Okomentovat