Není to dobrý

...píšu z posledních sil. Zakřikla jsem to. Ve středu jsem lehla já. Bylo mi děsně. Byla jsem doma s dětmi...sama...s horečkou(39) a byla jsem ko, ale postarala jsem se o ně. Jakoby ta má zlatíčka tušila, že mamince opravdu není dobře a byla hodná jako snad nikdy. Když jsem Ondráškovi vysvětlovala, že půjde spinkat a že se dnes nebude koupat, protože je mamince zle, skákal do stropu radostí a volal:"Jupí, budu za smraďocha." Asi to má pro chlapečky nějaké zvláštní kouzlo:-). 
Jen co se manžel večer objevil ve dveřích, předala jsem mu je a odpadla. Doslova. Byla jsem ko ještě celý čtvrtek a dnes jsem se probudila a jsem zdravá. Asi ten nahoře opravdu chtěl, abych strávila alespoň jeden den v posteli a NIC nedělala. 
Dnes ho trochu podezírám z toho, že mi dodával sílu(uznávám, že dost svérázným způsobem), protože dnes jsem ji využila. Uklidila jsem a pak to začalo...všechno znovu. Aninka kadila o sto šest a ze školky mi volala paní ředitelka, že Ondíkovi není dobře, že se pokakal. Chudáček. Manžel ho přivezl uplakaného. Cítil se zahanbený a nešťastný. Nochník. Tulili jsme se, objímali. Aninku jsem nosila téměř celý den v šátku...a opravdu jsem vděčná, že všechno to fuj neopustilo prostor plenky, protože šátek máme jen jeden:-)...a bez něj už by mi nesloužila záda:-).
No...smailíci v tomto textu jsou jen z čirého zoufalství. Volala jsem do Motola. Vysvětlili mi, že na naši diagnozu, na naše problémy a všemožné hadičky a hejblata je toto už opravdu moc a že to chce kompletní vyšetření. Nojo...to se lehko řekne, ale hůř udělá. Volala jsem do Budějovic...a tam mě x krát přepojovali. Vždy jsem hlásila to stejné:"Dobrý den H., mám dceru Aničku, dva roky, je to onkologický pacient, má lymfangio-hemangiom v oblasti krku, tváří a jazyka, bere betablokátory a biologickou léčbu, má trášu a peg a teď nás trápí průjem, bla bla bla..."...na druhé straně chvíli ticho a pak:"Aha, dobře, tak já vás přepojím, my si tu s vámi asi neporadíme." A ve výsledku mi řekli, ať tam malou nevozíme, že nás nemají kam dát,že na hemato-onkologické oddělení jako infekční nemůžeme(logicky, to by jiné děti na chemoškách mohlo stát život), jiná oddělení jsou pro nás nebezpečná, protože tam mají kde co, a že si s námi vlastně stejně asi neporadí. Ať si ji necháme doma a dovezeme zítra jen vzorek "stolice". Hm...tak jsem zase volala do Motola...a výsledek? Aha, tak uvidíte, jak na tom malá bude. Když bude lepší nebo celkem dobrá, počkáte holt do pondělí na výsledky z Budějovic...a když ne, tak přijeďte. Jojo...a tak to s námi je. Místní nemocnice si nás přehazují jako horký brambor, neví si s námi rady a pak musíme do Motola...někdy sanitkou, někdy po vlastní ose. Ale já je chápu a nezlobím se. Jsem ráda, že přiznají, že si s námi neví rady a neriskují chybu. Tak tu tak s mužem sedíme a blbě čučíme, páč máme depku a nevíme, jestli zítra pojedeme se "stolicí" do Budějc nebo s Ančou rovnou do Motola. Chjo...