Jen trochu holka...

Už to vypadalo, že bude Anička v pořádku. Dva dny byl klid. Konečně jsem si vydechla, že jsem sklidila všechno prádlo a začalo to znovu. Zoufale jsem volala dětské doktorce a ona mi řekla:"Neřešte to, to se může vracet i několikrát. Nebojte, to bude dobré." Asi měla pravdu, protože už je zase (zdá se) klid. No, snad jsem to nezakřikla:-).
Každopádně to ale všechno znamená, že jsme zase doma...a co jiného dělat, než si hrát. Ondráškovo rytířské období ne a ne přejít. Nechce si hrát na nic jiného a s ničím jiným, než s rytíři. Já jsem holka každým coulem, takže se snažím rytířským kláním vyhnout co to jde...a tak jsem na to šla kulišácky:-).
Vzpomněla jsem si, že nám mamka v létě dala papírové Člověče nezlob se. Ondík mi přišel ještě malý, a tak jsem ho schovala mezi ostatní hry, které na něj čekají. No a teď, v zápalu přemýšlení, kde je něco s rytíři nebo hrady, co by bavilo i mě, jsem si na to Člověče vzpomněla. Protože jsou na něm hrady a místo figurek jsou rytíři, byl úspěch zaručen:-).

Hurááááá....Vše jsme s nadšením vybalili, rytíře slepili...a už jsme mysleli, že máme smůlu, páč kostku jsme neměli. Ale...já, zvyklá improvizovat..jsem Aničce zabavila jednu dřevěnou kostku a bylo. Lihovým fixem jsme domalovali puntíky a bylo po problému. 
Jen tak mezi námi, nemyslete si, že jsem zabavila kostku a díky tomu se už obrázek z kostek nepostaví. To bych neudělala, ale o jednu kostku jsme přišli v létě. Viď, teto Péťo?;-) Sežrala nám ji Blou, naše milovaná výmarka:-). Takže chápete, že kostka chybět nebude:-).

Tak tedy, kostka byla, mohlo se hrát. Ondínek ve svých 4 letech, dítko, které neposedí a ani u knížky nevydrží, uhrál dvě kola. Nasazovali jsem bez šestky a hra svištěla. Největší radost měl, když mohl vyhodit mého rytíře:-). Smetl ho z cesty i s celým herním plánem. Když měl v domečku druhého rytíře a dalšího na cestě, řekl:"Mami, tohle není žádné mečování. To mě nebaví. Já si budu hrát sám jo, ty to vůbec neumíš." S hrou si hrál další hodinu, seděl u stolu a dělal nájezdy na hrady...Díky mami, je to skvělá věc:-).

A Anička? Také si hraje. Hodně vaříme, stavíme domino, které nám donesl Ježíšek a hlavně se učíme. Zkoušíme barvy a vyrobila jsem nám pro to pomůcku...byla hotová za pět minut a hrajeme si s ní už druhý den...nadšeně. 

A já...po večerech šprtám...znaky, protože vyhlídky na zrušení tráši jsou v nedohlednu a je třeba víc mluvit...chystám na to taky pomůcku...nejdřív pro nás...a pak pro celou rodinu, aby se domluvila i s ostatními:-).

Jo a  to nejdůležitější jsem zapomněla. Historku ze včerejšího koupání. Ondrášek před nějakou dobou usoudil, že není mimino a bude se koupat sám...ve sprše. Hrozně ho to baví a z koupelny nás vyhání, protože přece my jsme v koupelně taky sami, ne? Včera se šel koupat a svlékal se a říká:"Mami, mě tady trochu zlobí ten pindík." Odkázala jsem ho na tatínka s tím, že na pindíky nejsem expert, protože ho nemám, a tak bude lepší, když pindíkové dotazy bude směřovat k tatínkovi. Ondík jen zvedl obočí a řekl mi:"Maminko, tak to teda ne. Ty taky musíš být expert, protože jsi holka jen trochu." To mě trochu zarazilo a při další smršti dotazů jsem se dozvěděla toto:"Mami, ty jsi trochu kluk i trochu holka. Trochu holka, protože máš prsa, ale trochu kluk, protože nosíš kalhoty. Holky mají nosit sukně nebo šaty, takže jestli chceš bejt holka, musíš nosit holčičí věci.":-)...jsem myslela, že se manžel vedle v kuchyni udusí bábovkou:-)...a já jsem se taky smála...Jen nevím, jak s tím naložit...jestli začít nosit sukně nebo být radši expert na pindíky:-).