Zpětně svátky

Byl to šrumec, co? Miluju Vánoce a ten šrumec kolem. Musím přiznat, že od té doby, co jsem maminkou vnímám ty svátky trochu jinak. Je kolem toho všeho šrumec a mumraj, děti i muž jsou doma, odevšad to bzučí a ševelí....sem tam ječí a fňuká...a taky výská a haleká...ale suma sumárum to je fajn. 

Myslím si, že jsem ty letošní přípravy zvládla. Více méně jsem zvládla uklidit (opomíjím fakt, že to ve vteřině nebylo vidět), dárečky jsem nakupovala už od srpna, takže jsem podarovala rodinu i tu širokou...no a v závěru jsem se hecla a ještě vytvořila pár ozdob na stromek. Odstartovala to tahle hvězdička, respektive několik těchto hvězdiček od Aničky(děkuju, jsou krásné).

Na stromek jsem dali světýlka. Zachránila nás teta Renča, která nám pro ně dojela, protože jsme na poslední chvíli zjistili, že ta stará jaksi nesvítí:-). Moc děkujeme. No a pak jsme přidali slaměné ozdoby a dodali jsme hvězdičky od Aničky. Bylo jich ale málo, tak jsem uháčkovala pár vloček navíc.

A libovala jsem si, jak krásný a jednoduchý máme ten stromek. Manžel však poznamenal, že je jaksi sterilní a dožadoval se něčeho červeného. Ač jsem chvíli vzdorovala, nakonec jsem podlehla a uháčkovala dalších pár(nerozuměj dvě:-)) hvězdiček...

...a stromek byl hotový.

A začala ta správná pohodička. Kocourek odmítal chodit ven do mrazu a radši se tulil k Jirkovi na gauči.

Všichni jsme si užívali to těšení, pohádky a to, že jsme spolu. Děti si hrály a vyhlížely Ježíška. Já ještě na poslední chvíli háčkovala ozdobičky a podkafíčka.

A pak to vypuklo...večeře...vyhlížení Ježíška a tichounké vytahování poschovávaných dárečků...a pak, ty jiskřičky v očích. Dárečků bylo letos pod stromkem hodně. Jednak jsme dostali krásné dárky od mnoha dobrých duší...děkujeme moc, potěšily...a jednak Stochovský Ježíšek(moje strana rodiny) poslal dárečky k nám, takže bylo opravdu hooodně dárečků. 

Anička byla nadšená naprosto ze všeho. Cokoli rozbalila, s tím si hned hrála, nadšením ležela na podlaze a kopala nožkama(to je její projev největšího štěstí). Běhala a dělala pukrlata a neustále se stavěla před foťák, ale hned zase mizela, takže je většina fotek rozmazaných. Ondík mi řekl, jestli budu jako princezna vypadat pořád:-)(určitě neee, nehodlám chodit po doma v malých černých:-)

....a z dárků byl tak překvapený, že to všechno vůbec nestihl pobrat a radost se dostavovala postupně během následujících dní. 

Hračky a dárečky jsou v permanentním používání, takže fotky dodám později, až budou chvilku ležet na místě:-).

Doufám, že jste si svátky užili...že vás Ježíšek podaroval tím, co jste si přáli...u nás to Ondík shrnul následovně:"Maminko, mám velkou radost, je to fajn....ale taky mě Ježíšek trochu naštval, protože jsem chtěl helmu s nosem." "Ondíku, ale vždyť už máš helmu s přiklopem. Ježíšek dal tu helmu s nosem nějakému chlapečkovi, který nemá žádnou, víš? Co bychom s tím dělali, kdyby nám dal druhou." "No přece by měl jednu tatínek, ne?" ...No, tak takhle Ježíšek neuvažoval;-). Každopádně radosti byly veliké, Aninky štěstí a ta následná pohoda, protože má plno nových podnětů a skoro o ní nevíme, jsou nad zlato.

Užívejte dozvuky té atmosféry...a omluvte mě, že jsem s pfkem nějak pozadu....:-).