2020...velice zvláštní číslo...zvlášně kulaté...dvě nuly...konec nebo začátek? Pro mě jasný začátek...jsem si jistá, že rok 2020 přinese mnoho změn, protože už leden je úplně jiný, než ty předchozí.
Všechny mé malé osobní tradice, které 1.1. nesmí být vynechány se letos vynechaly...nezačala jsem číst novou knihu, ani jsem nenahodila nový projekt...vůbec jsem nebilancovala rok minulý a nechtělo se mi vyvářet plány na rok nový. Začátek ledna byl pro mě dost pomalý, prázdniny dlouhé, touha po samotě ohromná...nicméně děti doma...jedno nemocné, druhé nutně potřebovalo se mnou být...nu což, chvíli jsem vzdorovala a nakonec vše přijala a pak se teprve dalo všechno do pohybu...
...a to všechno je vlastně suma sumárum pozitivní...
...Vlněné sestry daly do prodeje moje šité taštičky...tahle spolupráce je splněný sen:-)
...v místní knihovně se prodávají moje polštářky pod hrnečky, které krásně voní hřebíčkem, obaly na knihy a záložky...tak moc mě to všechno těší...
...zakázky na šití stále přibývají a jsou skvělé a barevné a sem tam někdo zatouží i po nějaké té dětské knížce nebo mazlíčkovi a to je taaak zábavné:-)...děkuju všem, za ten dar, že můžu pracovat a současně být k ruce Anince a Ondíkovi...
...začínám mít pocit, že jsme s Ondráškem konečně našli nějaký systém, jak psát úkoly bez vzájemného výbuchu emocí...
...děti jsou každý o kosek samostatnější a juchůůůů, zase objevily kouzlo lega, takže když se zrovna nervou o nějakou součástku, tak se najdou chvilky, kdy jen tiše staví...
...kontrola v Motole byla taky jiná...čekání dlouhé, ale zpříjemněné Loutkami v nemocnici(kdyby někdo nevěděl, kam přispět, tak sem, protože bez nich je pobyt v nemocnici dlouhý a neveselý)...pan doktor smutný a rozlítaný, páč nějakému dítku bylo hoooodně zle a on chudák nevěděl, co dřív...v čekárně po dlouhé době hodně bezvláskových, voskových a vyčerpaných dítek...předělaný lístečkový systém, který nás nutí zmáčknout tlačítko onkologie a přiřadí nám číslo...maminky a tatínkové, kteří se bojí, ale přestojí se smějí a bojují co to jde...a děti, které jsou...a jakkoli těžké to jejich bytí je, je na nich vidět, že jsou rády a že jsou svobodné a šťastné
...konec dumání...shrnutí naší kontroly...všechny Aničky obtíže(únava, bolesti bříška, bezpigmentové skrvny na kůži)jsou důsledkem léčby, prostě biologická léčba zní děsně přírodně, ale realita je úplně jiná...přelom února a března nás čeká magnetická rezonance a pak se uvidí...nám to přijde tak nějak stejné, dr větší...nu což, jsme odevzdaní...ale přiznávám se, že teď jsem tu kontrolu nezvládla...a bylo to na mě vidět, takže Jiří koupil Aničce plyšového lachtana a mě vzal do Ikei pro vysněný lustr...večer jsem si doma ještě poplakala a pak se zhluboka nadechla a jedu dál...
...a snažím se myslet na pěkné věci...takže na tento rok si přeju jet s manželem na víkend do Brna a do Olomouce, naučit se plést ponožky a dokončit všechny rozdělané projekty (Zweig, svetr Limestone pro manžela), uplést to, na co mám koupené a vytištěné návody a příze(Enchanted messa a Doodler od S.Westa a Evening Promenade Jumper a Illy od Dropsu) a naučit se šít šaty z nepružného materiálu (len a bavlna) a kalhoty na zip...přeju si víc číst, víc chodit, chodit dřív spát a dřív vstávat, mít víc času na modlitbu a být míň, leč efektivněji online:-)))...hmmm...uvidíme, kolik z toho se splní...upřímně s tím ukládáním se ke spánku a vstáváním to vidím bledě:-))))
Jaké máte plány na tento rok vy?
Těším se na Vaše komentáře...dělají mi radost:-)
