Makám:-)

NaVZDORY všem nástrahám tvořím. Nový stroj přišel, ale nesedlo mi seřízení a steh, který nejvíc potřebuju, zlobil. Majitel firmy i ostatní, se kterými jsem od nich mluvila byli báječní. Stroj odvezli, seřídí ho, aby mi vyhovoval a pošlou zpět. Zlatí jsou. Do té doby tvořím to, co jde...něco zcela hotové...zbytek rozdělaný a připravený na dokončení...ale radost...ta tu je:-).

Trička s logem...brzy na fleru:-)...

Spokojený Eliášek na přebalovací podložce ode mě...petrolejová heboučká minky...a sloníková nepromokavá  kočárkovina

Jak rodí zajíčci

Ve středu se u Ondráška ve školce konal VELIKONOČNÍ JARMARK:-). Mnoho rodičů(především asi maminek) se podílelo na tvorbě předmětů k prodeji. Pár dní jsem přemýšlela, co vytvořím a nakonec jsem se rozhodla, že ušiju látkové tulipány. Zápichy se hodí všem, ne?
Jenže...dvakrát jenže...není vždycky všechno tak, jak si naplánujeme. V mém případě můžu klidně napsat, že NIKDY není NIC tak, jak si naplánuju. Jestli ono to nebude tím, že blbě plánuju:-).
Celou středu jsem si v pohodě četla, střihala látky a hrála si s dětmi. U večeře mi Ondík říká:"Maminko, co dáš zítra paní učitelce na ten jarmark?" COOOOO....zítraaaa? Chvilku jsem Ondíka i sebe přesvědčovala o tom, že je jarmark přece až příští týden, ale pak jsem se podívala do mailu a ANO, je to UŽ zítra. Nu což, ušiju přece ty tulipánky, ne?
Ejhle...druhé jenže...nejsou špejle....přece si s nimi Ondík s Áňou hráli a všechny je zlámali... AHA, ale co teď? Zrodit malé zajíčky, přece:-).

Nejdřív předkreslit obličeje a ručně a s LÁSKOU je vyšít. Ta láska je na tom všem nejdůležitější, protože děti si ji zaslouží. Věřím tomu, že hračky vyráběné s láskou mají v sobě tu energii, tu pohodu a dobrou náladu a věřím, že děti to opravdu cítí. 

Potom je třeba ke každému obličeji najít tu nejsprávnější látku na tělíčko a ouška.

A nakonec je naplnit(tak akorát) tím nejměkčím dutým vláknem, které nebude zlobit žádného alergika....a tadáááá...deset zajíčků se tu narodilo...a radost udělalo...mně, že se ve dvě v noci zrodili...a láskou mě naplnili, až jsem z toho nemohla pěkně dlouhou chvíli usnout...a svůj úkol splnili...protože dnes prý všechny děti, kterým je rodiče koupili, je do školky donesli, jako své mazlíčky.

Pšššt...když jsem byla pro Ondráška, jedna maminka říkala paní učitelce, že její synek zajíčka od včerejšího odpoledne nepustil z ruky. Chápete to? To je ten největší dar, ta největší cena pro mě, když udělám radost:-), když svítí očka. Za to ty probdělé noci prostě stojí:-)

Kabelka pro segru

...název vše vysvětluje...černá koženková kabelka pro segru...uvnitř nádherná americká látka... vnitřní kapsičky, karabinka na klíče a zapínání na magnet:-)...

Kočičky pro kočičku

Tadáááá...další materiál jest úspěšně pokořen:-)...softshell:-).

Kočičí set(kalhoty a bundička) pro Aničku je hotov. Aňa je nadšená, já jsem nadšená, jen Ondík je naštvaný, že ještě nemá svůj dinosauří komplet. Však se nemusí bát, hned jak dorazí nový mazlík(Elna 240) a dokončím rozdělané objednávky, set bude:-).

Teď už jen sebrat odvahu a nažehlit kočičí reflexní nažehlovačky...ale já se tááák bojím, že to pokazím a zničím tu krásu.

Super film

Poslední dny toho bylo hodně. Hodně práce(díky Bohu za to!). Moje únava je snesitelná, ale stroj to zase nevydržel. Opět zlobí. Beru to. Mé nároky jsou nad jeho možnosti. Objednala jsem tedy nový...na doporučení. Snad splní to, co od něj potřebuju. Jestli ne...tak mě trefí...stojí mooooc peněz...

Po tom všem stresu, jsme usoudila, že je třeba vypnout a celý den jsem si (mezi běháním kolem dětí, dělání kolo kolo a posloucháním Ondíkových ód na lego minecraft) četla...skvělou knihu Zeď vzpomínek od Anthonyho Doerra. 

Večer jsem knihu odložila a nachystala zobání a víno a společně s Jiřím shlédla film CAPOTE, který doporučovala Soňa Malinová na svém blogu. Pokud nevíte co s dnešním(nebo jiným) večerem, směle do toho. Litovat nebudete!

Logo:-) a óda na Bedřišku

Ano...prostě a jednoduše...mám své logo. Ti z vás, kteří na blog sem tam nakukují, si jistě všimli:-). A jak se to všechno seběhlo? Jednoduše. Když si Magduška přišla vyzvednout svou objednávku, donesla mi ukázat šaty, které by chtěla ode mě ušít...časem. Šaty byly krásné a potěšilo mě, že na nich není nic těžkého a že je svedu:-). Jak jsem je tak zkoumala ze všech stran, zasvítila na mě cedulka s logem autorky a v hlavě mi proběhlo...jooo...já chci taky svou cedulku...otisk...podpis na oblečení a jiných věcech, které ušiju...

...a pak už to šlo rychle. V jednu chvíli jsem přemýšlela nad tím, kterou výtvarnici oslovit a vzápětí jsem měla pro jedno logo výtvarnice dvě:-). Nakonec zůstala jedna...Barča alias Bedřiška...její grafiky a nádherné...mnou milované, zbožňované a neustále nošené náušnice...najdete na Fleru. Grafiky tu a náušnice zde. První nápady na logo vznikly u čaje u Barči doma...za bzukotu našich dítek a vtípků našich manželů. Za týden bylo logo na světě. Barča poslala několik návrhů a ten hrnečkový mě získal hned...už jsme jen společně doladily tvar, barvu a počet puntíků:-)...a cena?

To máte tak..známe se...naše životy se tak zvláštně propletly, že by vysvětlování všech těch proč a jak vydalo na samostatnou knihu...prostě a jednoduše...domluvily jsme se na směnném obchodě. Barča mně udělá logo a já jí ušiju něco pro Hedviku...ale když jdete na návštěvu k výtvarnici, je to nebezpečné;-). S Jiřím jsme si na první pohled zamilovali jednu její grafiku, která jim visí v chodbě...a pochopte...MUSÍME ji mít doma:-). Takže se ten náš směnný obchod drobátko rozšířil...

...a čím víc mailů jsme si vyměnily...tím jsme byly nadšenější a naši muži nešťastnější...protože, lidičky...ona je Barča má spřízněná duše! Spřízněná v podnikavosti, tvořivosti, veselosti, energičnosti, spřízněná svým původem, protože je stejně jako já děvče z hornického kraje...a hlavně...jsem konečně objevila někoho, kdo se mnou bude nadšeně vymetat výstavy...JOOOOOO...

...a nejen že bude...ale už i vymetal:-). V úterý 6.3. jsem po šesti letech usedla do autobusu směr Praha a společně s Barčou se kochala na výstavě Grafika roku. To vám je blaho mít s sebou expertku, která učí grafiku na PF JCU a podrobně a dokonale vám dokáže vysvětlit, jak se která technika dělá. Po výstavě jsme si vychutnaly kávu a slaný croissant na Václaváku a následně jsem málem dostala infarkt(pššššt Baru) v Obecním domě na výstavě Kamila Lhotáka, který ve svém dětství strávil pár let v mém rodném městě:-).

Všechno, co jsem s Barčou podnikla, bylo super, všechno, co od Barči mám, je krásné...a jsem si jistá, že naše spolupráce ještě není u konce;-).

Na mlsánku(jak říká Ondík, když žadoní o něco sladkého) přidávám pár fotek:-)

Lenka Vilhelmová...můj favorit:-).

Ivo Křen...Barči favorit:-).

Naše krásné cedulky:-). Těším se, až naskladním vyrobené oblečení na fler...a třeba...někde...někdy...potkám neznámého člověka...který bude mít na sobě mé oblečení:-)...jsem si jistá, že blahem povyskočím:-).

Tadááá...Barči naušnice...toto je foto mé sbírky před rokem...teď jich mám minimálně třikrát tolik...a ty červené nemůžu najít:-(...