Když uspím děti, uklidím šití a ještě nechci spát, udělám si dokonalé kafe z Drahonické pražírny...do stejně dokonalého hrnečku od Soni Malinové:-)...otevřu dokonalou knihu od Davida Mitchella...a někdy, když je mi smutno, si k tomu všemu nachystám dokonalé Krowky:-)...prostě a jednoduše dokonalý večer;-).
Hodiny z kostí jsou opravdu báječné, nejvíc je(podle mě) vystihuje tato recenze:
(...) Mitchellova kniha je bezedným zdrojem rozkoše z dobré beletrie; přesně zkonstruovaná, virtuózně vyprávěná, navíc hladce zapadající do univerza autorových textů, které komunikují nejen skrze abstraktní témata, ale i sdílené postavy. Hodiny z kostí jsou stejnou měrou napínavý fantasy thriller jako vážná próza, která refl ektuje současný stav světa a úzkost z jeho pozvolného rozkladu. Ačkoli některé figury přežívají celá staletí, Hodiny z kostí jsou především knihou o křehkosti a prchavosti. "Nic netrvá, ale také nic nepomíjí. A nic nepomíjí právě proto, že nic netrvá." Oblíbený paradox Crispina Hersheyho vypůjčený od Philipa Rotha vystihuje dokonale Mitchellův román. (Vítek Schmarc, RESPEKT 13.11.2017)
Pěkný večer i vám:-)
Miluju, když je ticho a tma...děti spí jako andělíčci...nikdo nic nepotřebuje...a já můžu šít:-). Včera kolem jedenácté večer jsem došila druhou objednávku - jedno dámské tričko s dlouhým rukávem, dvě dětská a pět kusů chlapeckých trenclí:-).
Ondrášek se raduje z balíků, ale rázem bývá zklamán, protože některé látky prostě nejsou pro něj. Aničce je to jedno, nejraději běhá s nití po celém bytě. Ano....špulka leží vedle mě v krabičce a ona jen chytne konec a běhá celým bytem...kolem nábytku, hraček a raduje se...já nadšení nesdílím:-).
Dnes mě poprosila o koláč. Chtěla jsem jen doskládat prádlo, ale ona usoudila, že čekat nebude. Vzala si židli, přistrčila ji k lince a jablka z koláče vydlabala prstíčky. Když jsem ji přistihla při činu, usmála se na mě a řekla:"Ceš?" Zdá se to vtipné a musím přiznat, že vlastně i je...ale tak nějak zpětně. Moje děti jsou zlaté a báječné, mají smysl pro humor, kterým mě občas přivádí k šílenství. Sem tam si večer říkám, že bych se s nimi vlastně měla smát a ne se na ně zlobit, ale v kontextu spousty práce, nití a hraček po celém domě, je vydlabaný koláč všechno, jen ne vtipný.
Ale co...hlavně, že jsme všichni zdraví(Anča ve stabilizovaném neakutním stavu a my ostatní s běžným rýmovitým,kašlavým a sem tam teplotovým nachlazením;-))... a že je doma veselo...a snad to teta Magda zítra bez koláče přežije, až bude pít čaj a přebírat si svou objednávku:-).
Úplně první objednávkou tohoto roku bylo 20 pytlíků velikosti A4 a cca 50 pytlíků velikosti A5. Součástí této objednávky byl požadavek vzoru vážek, protože je moje švagrová miluje. A na co jí bude tolik pytlíků? Na ptáky...žádné dvojsmyslné domněnky, prosím;-). Moje švagrová je nadšenou ornitoložkou a pytlíky užije při odchytu a kroužkování ptáků. Na detaily se mě prosím neptejte. Já si s opeřenci nerozumím, představa, že si mi (byť jen jeden z nich) sedne na rameno...neee díky:-).
Šití bylo prima. První polovinu objednávky jsem již odevzdala a to nadšení, které způsobila, opravdu těší:-). Došívala jsem v noci, asi do jedné hodiny, ale foto jsem zvládla:-).
Usínala jsem spokojená...zato ráno mě málem trefilo. Chtěla jsem pokračovat v šití dalších zakázek a ejhle...stoj nechtěl. Pokoušela jsem se ho promazat, rozebrat, poštelovat, ale nic nefungovalo. Kamarádka to výborně definovala...ušila jsem ho k smrti. Začala jsem hned hledat servis a vyhlížela nový stroj. Výsledkem bylo jen moře slaných slz a bezbřehé zoufalství. Servis trvá týden, nový je příliš drahý a ani jedno, ani druhé si teď nemůžu dovolit. Půl dne jsem se tím trápila...pak jsem si před stroj sedla, pohladila ho, znovu se rozplakala a prosila, aby mi ještě vydržel, aby neumíral...ne dnes...a netuším, jak se to stalo, ale stroj najednou fungoval.
Každý den je teď plný...a naplněný. Děti běhají, skotačí, rošťačí, vytvářejí koalice, dělají neplechy, sem tam něco rozbijí a na můj vkus se až příliš často perou...snad to přejde. Někdy toho máme nad hlavu, ale když jeden z nich lehne, jako dnes Ondík, těšíme se, až tu zase bude živo.
Anička se drží. Už má za sebou tři týdny bez léků a...ač se nádor zvětšil o cca tři čtvrtě centimetru...zdá se nám to únosné. Zvětšení jsme pozorovali hlavně v prvních čtrnácti dnech a ten poslední týden se nám zdá, že se už nic neděje a nic nikde nenarůstá...snad.
Co narůstá, je mé šicí nasazení a příjem objednávek. Moc mě to těší. Nedávno jsem byla manželem vyslána na oddychový víkend na Lomec, víte jak já to s Lomcem mám, takže není třeba podrobně popisovat, jak skvělé to bylo. Za zmínku by snad stála jen historka s Ježíšem, sochou:-). Výjimečně jsem byla ubytovaná v biskupském pokojíku, který je takovým soukromým apartmá. Bylo to tam skvělé, jen na stolku v záhlaví postele stála socha Ježíše, které jsem se bála. Vím, že na Ježíšovi není nic strašidelného, ale prostě....to byste tu sochu museli vidět;-). Domluvila jsem se se sestrou K., že sochu přemístíme do vedlejší pokoje, obýváku. Když odešla, udělala jsem si čaj a chtěla si číst, ale nešlo mi to, protože tam pořád stál ten děsivý Ježíš a koukal se na mě. Zvedla jsem se, omluvila se mu a hodila přes něj kabát. Znovu jsem si sedla ke knize a k čaji, ale Ježíš v kabátě byl ještě děsivější, než předtím. Znovu jsem se zvedla, sundala kabát a znovu se omluvila, popadla Ježíše(byl dost těžký) a zavřela ho do skříně. Chudák;-). Sedla jsem si zpět na pohovku, chvíli dumala nad normálností svého jednání, ale pak jsem nad tím mávla rukou a četla dál. Jsem blázen, já vím;-).
Když jsem se vrátila z Lomečku, čekalo na mě doma překvapení.
...šicí koutek...krásný nový stůl, díky kterému můžu šít ve volných chvilkách během celého dne a kdykoli můžu odejít, zavřít dveře a k rozdělané práci se vrátit jindy. SUPER. Manžel se už sice párkrát zmínil, že to asi byla osudová chyba;-), protože tam jsem pořád a chudák teď příliš často usíná za zvuku vrčícího stroje...a že má overlock pěknou kadenci;-).
Buď jak buď, koutek je báječný a vznikají v něm...tedy myslím, posoudíte spíš vy...vcelku pěkné věci. Třeba tahle červená koženková kabelka pro mě;-).
Už je v plném provozu, ale ještě jí dodělám zapínání na magnet:-). Kdyby někdo z vás toužil po podobné, v jakémkoli odstínu (uvnitř i vně) ozvěte se;-).
Myslím, že jsem vás pro dnešek zahltila až dost:-).
