Ondrášek se raduje z balíků, ale rázem bývá zklamán, protože některé látky prostě nejsou pro něj. Aničce je to jedno, nejraději běhá s nití po celém bytě. Ano....špulka leží vedle mě v krabičce a ona jen chytne konec a běhá celým bytem...kolem nábytku, hraček a raduje se...já nadšení nesdílím:-).
Dnes mě poprosila o koláč. Chtěla jsem jen doskládat prádlo, ale ona usoudila, že čekat nebude. Vzala si židli, přistrčila ji k lince a jablka z koláče vydlabala prstíčky. Když jsem ji přistihla při činu, usmála se na mě a řekla:"Ceš?" Zdá se to vtipné a musím přiznat, že vlastně i je...ale tak nějak zpětně. Moje děti jsou zlaté a báječné, mají smysl pro humor, kterým mě občas přivádí k šílenství. Sem tam si večer říkám, že bych se s nimi vlastně měla smát a ne se na ně zlobit, ale v kontextu spousty práce, nití a hraček po celém domě, je vydlabaný koláč všechno, jen ne vtipný.
Ale co...hlavně, že jsme všichni zdraví(Anča ve stabilizovaném neakutním stavu a my ostatní s běžným rýmovitým,kašlavým a sem tam teplotovým nachlazením;-))... a že je doma veselo...a snad to teta Magda zítra bez koláče přežije, až bude pít čaj a přebírat si svou objednávku:-).
Žádné komentáře:
Okomentovat