sobota 3. února 2018

Žiju....šiju

Každý den je teď plný...a naplněný. Děti běhají, skotačí, rošťačí, vytvářejí koalice, dělají neplechy, sem tam něco rozbijí a na můj vkus se až příliš často perou...snad to přejde. Někdy toho máme nad hlavu, ale když jeden z nich lehne, jako dnes Ondík, těšíme se, až tu zase bude živo. 
Anička se drží. Už má za sebou tři týdny bez léků a...ač se nádor zvětšil o cca tři čtvrtě centimetru...zdá se nám to únosné. Zvětšení jsme pozorovali hlavně v prvních čtrnácti dnech a ten poslední týden se nám zdá, že se už nic neděje a nic nikde nenarůstá...snad. 
Co narůstá, je mé šicí nasazení a příjem objednávek. Moc mě to těší. Nedávno jsem byla manželem vyslána na oddychový víkend na Lomec, víte jak já to s Lomcem mám, takže není třeba podrobně popisovat, jak skvělé to bylo. Za zmínku by snad stála jen historka s Ježíšem, sochou:-). Výjimečně jsem byla ubytovaná v biskupském pokojíku, který je takovým soukromým apartmá. Bylo to tam skvělé, jen na stolku v záhlaví postele stála socha Ježíše, které jsem se bála. Vím, že na Ježíšovi není nic strašidelného, ale prostě....to byste tu sochu museli vidět;-). Domluvila jsem se se sestrou K., že sochu přemístíme do vedlejší pokoje, obýváku. Když odešla, udělala jsem si čaj a chtěla si číst, ale nešlo mi to, protože tam pořád stál ten děsivý Ježíš a koukal se na mě. Zvedla jsem se, omluvila se mu a hodila přes něj kabát. Znovu jsem si sedla ke knize a k čaji, ale Ježíš v kabátě byl ještě děsivější, než předtím. Znovu jsem se zvedla, sundala kabát a znovu se omluvila, popadla Ježíše(byl dost těžký) a zavřela ho do skříně. Chudák;-). Sedla jsem si zpět na pohovku, chvíli dumala nad normálností svého jednání, ale pak jsem nad tím mávla rukou a četla dál. Jsem blázen, já vím;-).
Když jsem se vrátila z Lomečku, čekalo na mě doma překvapení.

...šicí koutek...krásný nový stůl, díky kterému můžu šít ve volných chvilkách během celého dne a kdykoli můžu odejít, zavřít dveře a k rozdělané práci se vrátit jindy. SUPER. Manžel se už sice párkrát zmínil, že to asi byla osudová chyba;-), protože tam jsem pořád a chudák teď příliš často usíná za zvuku vrčícího stroje...a že má overlock pěknou kadenci;-). 
Buď jak buď, koutek je báječný a vznikají v něm...tedy myslím, posoudíte spíš vy...vcelku pěkné věci. Třeba tahle červená koženková kabelka pro mě;-).




Už je v plném provozu, ale ještě jí dodělám zapínání na magnet:-). Kdyby někdo z vás toužil po podobné, v jakémkoli odstínu (uvnitř i vně) ozvěte se;-).

Myslím, že jsem vás pro dnešek zahltila až dost:-).

Žádné komentáře:

Okomentovat