Jak rodí zajíčci

Ve středu se u Ondráška ve školce konal VELIKONOČNÍ JARMARK:-). Mnoho rodičů(především asi maminek) se podílelo na tvorbě předmětů k prodeji. Pár dní jsem přemýšlela, co vytvořím a nakonec jsem se rozhodla, že ušiju látkové tulipány. Zápichy se hodí všem, ne?
Jenže...dvakrát jenže...není vždycky všechno tak, jak si naplánujeme. V mém případě můžu klidně napsat, že NIKDY není NIC tak, jak si naplánuju. Jestli ono to nebude tím, že blbě plánuju:-).
Celou středu jsem si v pohodě četla, střihala látky a hrála si s dětmi. U večeře mi Ondík říká:"Maminko, co dáš zítra paní učitelce na ten jarmark?" COOOOO....zítraaaa? Chvilku jsem Ondíka i sebe přesvědčovala o tom, že je jarmark přece až příští týden, ale pak jsem se podívala do mailu a ANO, je to UŽ zítra. Nu což, ušiju přece ty tulipánky, ne?
Ejhle...druhé jenže...nejsou špejle....přece si s nimi Ondík s Áňou hráli a všechny je zlámali... AHA, ale co teď? Zrodit malé zajíčky, přece:-).

Nejdřív předkreslit obličeje a ručně a s LÁSKOU je vyšít. Ta láska je na tom všem nejdůležitější, protože děti si ji zaslouží. Věřím tomu, že hračky vyráběné s láskou mají v sobě tu energii, tu pohodu a dobrou náladu a věřím, že děti to opravdu cítí. 

Potom je třeba ke každému obličeji najít tu nejsprávnější látku na tělíčko a ouška.

A nakonec je naplnit(tak akorát) tím nejměkčím dutým vláknem, které nebude zlobit žádného alergika....a tadáááá...deset zajíčků se tu narodilo...a radost udělalo...mně, že se ve dvě v noci zrodili...a láskou mě naplnili, až jsem z toho nemohla pěkně dlouhou chvíli usnout...a svůj úkol splnili...protože dnes prý všechny děti, kterým je rodiče koupili, je do školky donesli, jako své mazlíčky.

Pšššt...když jsem byla pro Ondráška, jedna maminka říkala paní učitelce, že její synek zajíčka od včerejšího odpoledne nepustil z ruky. Chápete to? To je ten největší dar, ta největší cena pro mě, když udělám radost:-), když svítí očka. Za to ty probdělé noci prostě stojí:-)