…tak ve všem…
Nevím jak vy, ale já zažívám období změn. Sem tam se mi to stane. Jsem unavená,
vyčerpaná a naštvaná a důsledkem toho bývá rekapitulace. Rekapitulace všeho, co
k tomu vyčerpání vedlo. Přemýšlím a dumám, kde jsem udělala chybu, zda jsem
mohla nebo měla udělat to či ono jinak a pak najdu řešení. Oprava. Ne vždy ho najdu :-), někdy prostě zjistím, že nic
jinak udělat nešlo a jen se sešla řada událostí, které nebylo možné ovlivnit.
Většinou se pak vyspím, odpočinu si a je klid. Tentokrát jsem si uvědomila, že
dělám mnoho chyb, díky nimž jsem vyčerpaná víc, než je nutné.
Rozhodla jsem se tedy udělat jisté změny. Opustím představu,
že všechno musím zvládat sama, že se o pomoc neříká, že má bedra unesou všechnu
tíhu světa a že musím být hodná, starostlivá a poslušná ženuška, která sedí
doma. Ano, to vše jsem si myslela. No nejsem já blbá?:-)
A současně (alespoň u mě to tak je) s rozhodnutím o
změně vnitřních věcí, mám potřebu měnit i místo, ve kterém bydlím. Proto jsem
dnes rán sepsala seznam, co vše uklidím, přerovnám, přestěhuju, posunu a
vyhodím. Plán je na celý týden, ale už dnes, po prvním dni je mi tu pěkně. Jsem
odhodlanější měnit to, co jsem si předsevzala.
Nejsem si jistá, zda bude manžel nadšený, protože moje vášeň
pro stěhování věcí, ho vytáčí do nepříčetna :-)…Upřímně,
moc nechápu proč, protože i když jsou věci stále na stejném místě, stejně je
nemůže nikdy najít. Viz příhoda:-)…Bydleli
jsme dva roky ve služebním bytě, ještě jsme neměli děti. Od chvíle, kdy jsme se
nastěhovali, byly ručníky ve skříňce v ložnici, protože v koupelně žádné
skříňky nebyly. Sprchovala jsem se a ejhle …. všechny ručníky se právě praly v pračce.
Volám na manžela: „Zlato, podej mi prosím ručník.“ Slyším, jak se zvedl ze
židle v pracovně a prochází kuchyni, obývák, vrací se zpět do pracovny a
otvírá všude všechny skříňky a najednou zavolá: „Ale tady nikde žádné nejsou.“ „Zlato,
od té doby, co tu bydlíme, jsou ručníky ve skříňce v ložnici.“ „Vážně? Jsi
si tím jistá? (ticho, kroky, cvak) No jo, vážně tu jsou.“ Jak uznáte sami, je
jedno, jestli se věci stěhují nebo ne:-).
Čím si jsem, ale jistá stoprocentně je to, že nebude nadšený
z nových dvou pravidel. A to, že budeme jíst u stolu. Ano u stolu, u stolu
jídelního, nikoli konferenčního :-)…alespoň
po dobu, kdy budou děti vzhůru. Pak je mi to jedno. Naše prťata poslední dobou
s oblibou běhají po domě s rohlíkem, sušenkou nebo se uvelebí na
gauči a soutěží, kdo do sedačky zamáčkne víc kuliček Nesquik:-), tak teď mají útrum…všichni:-).
Druhým pravidlem budou mé dva volné dny v týdnu. Prostě
půjdu dvakrát do týdne z domu, bez dětí a tatínek bude hlídat. V rámci
terapie jdu tento týden třikrát, abych navnadila sebe v odhodlání a
podpořila se ve vytrvalosti a manželovi i dětem ukázala, že to opravdu myslím
vážně, a hlavně že to tu spolu zvládnou:-).
Slibuji a přísahám, že si budu svobodu užívat střídmě, ne jako v pátek…kdy
to děti i tatínek zvládli skvěle, ale já v sobotu zjistila, jak kruté je
mít kocovinu, vařit svíčkovou a hlídat dvě děti. Děkuji Bohu za spásu…švagrovou:-). Ne že by pila míň než
já, ale přece jen má čerstvě po státnicích a tudíž její tělo po oslavách
získalo jistou odolnost. Mé tělo odolné
není vůbec, protože tohle bylo po skoro čtyřech letech těhotenství, kojení,
starání a zase těhotenství, „kojení“ a
nepřetržitého starání první povyražení. Na dlouhou dobu si dám pokoj:-)…od alkoholu:-)…vodky s džusem zvláště:-).
No, držte mi palce, aby mi má předsevzetí vydržela. Kdyby ne,
tak bude doma alespoň dokonale uklizeno:-).
Oprava…žádné kdyby ne…ona mi ta
předsevzetí prostě a jednoduše vydrží:-).
Žádné komentáře:
Okomentovat