Výsledky a výhledy

Už je to měsíc, co jsme byli v Motole. Celý ten pobyt byl divný a nějak nepovedený...Anička si první den sice užívala...hřiště, meloun, známé sestřičky, samostatný pokojík, nové hračky a maminka jen a jen pro ni, ale druhý den byl šílený...

...ani se mi to nechce moc rozmazávat...prostě vinou pochybení v dávkování premedikace(lék, který se dává před samotnou anestezií), jsme měli probouzení z anestezie dost dobrodružné a já si jen zopakovala, jak šílené je sledovat hodnoty saturace a silou vůle se snažit dotlačit ten monitor k vyšším číslům...teď (na rozdíl od tehdy na ARU) jsem mohla Aničku budit, neustále ji nutit, aby se trošičku probrala a líp dýchala...první půl hodinka byla dost náročná, ale pak už se to vcelku rychle zlepšilo...i tak Beruška dospávala skoro čtyři hodiny...a já z ní nespustila oči...a sestřičky také nebyly zrovna klidné...ale nakonec jsme to všechny ustály a bylo dobře.

Jen do úterý...pak přišly výsledky MR, které nejsou dobré..nádor je opět v pohybu, mění svou strukturu, zvětšuje se...paradoxně tam, kde jsme s tím úplně nepočítali...

Co teď? Čekáme...v červnu jedeme na kontrolu a uvidíme, jaké plány si pro nás náš pan doktor připraví...operace...vyčkávání...žádné jiné možnosti před námi nestojí...léčba není...

Je to těžké...zaháním chmury, co to jde...ale moc mi to nejde...nic mi teď nejde...ale snažím se...

Vzhledem k výsledkům a nejisté prognóze se snažíme si v rámci možností užívat a rozhodli jsem se splnit Aničce její velký sen...pořídíme pejska...obvolávat chovatelské stanice a rozhodovat se, jaké plemeno, odkud atd. je neskutečně náročné, vůbec jsem nepočítala s tím, že to bude stát tolik sil...ale Pán se stará...

...protože po tom mém všem telefonování jsem se dostala až k jedné chovatelce, která, když vyslechla, na co pejska potřebujeme a přečetla si pár článků z blogu, se rozhodla, že nám daruje svou starší fenku, která má canisterapeutické zkoušky...takže MY budeme mít báječného pejska, který bude Anince...a nám všem pomáhat...a my mu dáme všechno, co bude potřebovat...péči i lásku...nejlíp a nejvíc, jak dovedeme. Pečlivě se chystáme a připravujeme a polovina července nám přijde neskutečně daleko, ale na to dobré se vyplatí počkat...a nám svědčí mít před sebou i pozitivní vyhlídky a termíny, na které se můžeme těšit.

Aby nám čekání uteklo, výletujeme. Byli jsme v ZOO v Hluboké nad Vltavou. Jiřík vzal děti na jednu noc na Lipno, kde byli s partou jiných tatínků a hromadou známých dětí. Já v pátek přespala s dětmi u kamarádky v Českých Budějovicích. Děti si hrály, my povídaly, vzaly je na výstavu lega a na hřiště a dnes jsme jeli celá rodina navštívit dědu Tondu, který si užívá život lázeňského šviháka v Bechyni:-).

V mezičasech hodně odpočíváme, školku dost zanedbáváme...tulíme se a užíváme si to své doma...kde je prostor pro lásku, objímání, veselí...a kde máme každý svůj koutek, kde si můžeme v bezpečí odpočívat...plakat...co znova potřebujeme...

Do ZOO jsme jeli hlavně kvůli želvám...Ondík si ji moc přeje...prý, když bude mít Anička pejska, on dostane želvu...no uvidíme, jak se budou kocourovi, morčatům a rybičkám zamlouvat další dva noví kamarádi:-)...jisté je, že bude veselo:-).

Výstava lega...Ondík nadšeně obcházel vystavené skvosty a Anička si hrála...

Povedená partička....jako pytel blech...aneb toto je nej fotka, kterou jsem ze série asi deseti jiných vybrala....ostatní rozmazané, šklebivé nebo už bez dětí:-)))

S humorem míříme na zmrzlinu...a Tondouškovi nahlas závidíme...lázně krásné, město kouzelné...třeba se tam někdy s Jiříkem taky dostaneme...tak moc bychom nějaký společný wellness brali...

Ach ty výhledy...aneb dáváme přednost výhledům do krajiny, před výhledy do budoucnosti;-)

Ulov si svého Tondu...naštěstí jsou jen dva, třetí ruku už ten náš báječný Tondoušek nemá:-).