A dost!

Tak...dnes jsem se pořádně nasr...(mírnějším povahám se omlouvám). Už toho mám všeho tak akorát dost. Pořád jen uklízím, vařím, starám se o všechny a o všechno (kromě účtů a nákupů, ty má na starosti manžel) a hlavně jsem doma jako v kleci. ANO, Anička je nemocná a jsme dost omezení v pohybu venku. ANO je složité se o ní postarat a proto ji může hlídat jen manžel. Ano, můj manžel je dost vytížený a pak je rád, když má chvíli klid. ALE já jsem unavená. Moc si přeju mít čas pro sebe, pro své koníčky, pro své přátele...ideálně bez dětí za zády, protože ruku na srdce, kdo z nás si v klidu vychutná kafe s kamarádkou, když má s sebou dvě děti, které pořád něco chtějí, nutně potřebují nebo prostě jen tak řvou. 
Své děti moc miluju a jsem tu pro ně vždy a nikdy se to nezmění, ale nemyslím si, že by to, že si mamka denně na hodinku někam odejde, byť jen pro rohlíky, ublížilo jejich citům.
Nedávno jsem uspala děti a šla jsem na zahradu. Začala jsem povolovat karabiny a sundavat dětskou houpačku, abych si tam mohla pověsit svou. V tom se zpoza keře ozvalo: "Dobrý den, co to tam děláte? Snad se nejdete oběsit?" Sousedka měla strach o mé zdraví. Nebojte se ani vy, tak zle na tom ještě nejsem. Toho dne jsem si jí totiž posteskla, že to jsou už skoro dva roky (ne že by to bylo na mateřské s Ondráškem o moc lepší) co jsem zavřená doma. 
Tak moc bych si přála mít denně hodinku pro sebe a klidně bych ji strávila v obchodě nakupováním rohlíků a jogurtů a klidně bych i táhla tašku tak plnou, že bych ji sotva unesla, jen abych mohla ven. 
Dnes mi došla trpělivost a manželovi jsem suše oznámila, že hlídá děti a já jdu do zdravé výživy nakupovat, tam on chodí k smrti nerad, tak byla šance, že nebude protestovat. Ondrášek chtěl jít se mnou a tak jsme vyrazili. Prcek byl vtipný, za každou cenu musel mít na očích sluneční brýle se Spidermanem, i když to vypadalo spíš na déšť a slunko nikde, a kdyby náhodou pršelo, tak si nesl velký deštník, jak jinak než se Spidermanem. Vybaveni do všeho počasí, jsme vyrazili. Byla jsem ráda, že budeme chvilku jen spolu a pro něj to bylo také dobrodružství. Dokonce řekl, že je to sranda, že budu taky nakupovací jako tatínek:-).
Nakoupili jsme si jáhly, špaldovou mouku, celozrnné kaše, bulgur, kuskus, Umeocet a další dobroty. Pak jsme se zastavili v galanterii pro zelená klubíčka, abych mohla udělat Aničce háčkovanou brokolici, hrášek atd. a koupili jsme i gumy, abych mohla ušít nějaké pěkné sukně.
Pak jsem prošli kolem vietnamského obchodu a Ondrášek uviděl cros boty (napodobeninu), jal se mě přesvědčovat, že jsou Samovské(=požárnické, =modro-červené) a nutně je potřebuje. Vlastně by se mu na zahradu hodily, aby se když se mnou běží jen pro bylinky nemusel složitě nazouvat do tenisek. Zkusili jsme je a když jsem se ohlídla, vidím super kabelku. Nebyla ani malá, ani velká, "koženková", měla dost kapsiček uvnitř a dvě zvenku a byla pruhatá, modro-růžovo-žlutý proužek. Prostě byla akorát pro mě a stála jen 300 Kč, tak jsem si řekla, že co, že mám sice jednu oblíbenou a podstatně dražší koženou kabelku, ale ta mi teď velikostí a tvarem nevyhovuje (hlavně se nedá pověsit na kočár:-)) a ostatní menší už by chtěly vyhodit. No co, Ondrášek dodal, ať si ji koupím, ať si udělám radost a bylo. Měli jsme tak radost oba, on z bot a já z kabelky.
Manžel nám minimálně dvakrát volal, kde jsme a kdy přijdeme (byli jsme z domu 1,5 hodiny), doma to bylo jako po boji a z nákupu rozhodně neměl takovou radost jako my s Ondrou, ale co. Náladu mi to zpravilo a rozhodla jsem se, že si tenhle lék, čistý vzduch a sem tam nějaký nákup budu dopřávat častěji. A kdybych náhodou chtěla změnit názor, věřím, že mám kolem sebe dobré duše (viď Jani, Soni:-)), které mi tento můj plán připomenou.

Dovolte mi ještě poznámku pro ty, kteří mě osobně neznají. Opravdu nekecám. Jsem v podstatě pořád zavřená doma (kontroly a jednou nebo dvakrát do měsíce nákup v Albertu nepočítám) a ruku na srdce, komu by z toho nehrabalo :-). 

A na závěr dne, jsem se ještě odměnila super večeří. Udělala jsem si hovězí steak, jako přílohu salátek a směje se tu na mě sklenka akorát vychlazeného vína:-)...manžel je v lese a děti zázračně spí:-). Přece jen mě má Pán opravdu rád...a mám chvilku pro sebe.