Hlavně se neposrat

Hned v úvodu se omlouvám slabším povahám a těm, kteří nesnášejí vulgarismy. Já je také nesnáším, ale někdy nelze situaci či pocit dostatečně popsat bez jejich využití:-). 

Posledních 14 dní se mi nic nedaří. Doma je dusno, děti, já i manžel si neustále předáváme rýmičku, kašlík, ode dneška zánět spojivek... a já mám zánět dutin. 

Mám pocit, že nic nestíhám, že i když pořád uklízím, stačí jeden den, kdy není prcek ve školce a doma je to jako po boji a všechny místnosti představují pevnost Boyard. Balancuju mezi legem (což je kurňa zákeřná věcička, protože stoupnout na ni, je peklo), hasičskými autíčky, panenkami, háčkovanými koláčky a v každé vteřině se ozve: "Mamí, rychle pryč, tady hoooořííí." nebo "Mamko, jdi jinam, tady je dopravní nehoda, pleteš se tu." Do toho naše princezna rozhazuje ručkama a hubuje, protože jsem nechtěně "vylila" pití pro panenku:-). 

Když zavřu obě oči, ucpu si uši a vynechám ten fakt, že zítra čekám návštěvu... svoji nejlepší kamarádku ze základky, která pro to, abychom se viděly, pojede se svým dítětem přes půl republiky a její manžel sem pojede x hodin na kole (prý výlet:-))...tak mi přijdou ta naše zlatíčka roztomilá...ALE. Já to nějak neumím vynechat. AAAAA...co budu dělat??? No nic, klid...Buchta je hotová, oběd uvařený, tak se to ráno jen poklidí, děti uhlídám, aby krámovaly jen v pokojíčku a ta trocha prádla se vypere, něco se dá do sušky, něco ven (prý má být slušné počasí). Po buchtě si dáme jahody a vlastně můžeme (pokud počasí dovolí) sedět na zahradě nebo vyrazíme někam na hřiště. Jo to zní dobře. Uklidním se a vyrazím na super akcičku Pecha Kucha Night.

Skvělé to opravdu bylo a všem účast na podobných akcích doporučuju:-). Přišla jsem domů odpočatá, sice trochu zmrzlá (málo jsem se oblékla:-)), ale spokojená. Jdu hned uklidit hrnec se špagetami a omáčkou do lednice a zjistím, že tam jsou dvě porce(my jsme 4)...ach jo, budu muset vařit. Jdu s tím do ledničky a koukám na buchtu a jsou tam jen cca dva kousky???? Do pr...Prohlížím ledničku, něco se vymyslí...

V podobných, krizových situacích si vzpomenu na svou kamarádku z kláštera (ano, na studiích jsem bydlela v klášteře), která vždy, když se jí dělo něco podobného, se v totálním klidu, v pyžamu (v kteroukoli denní i noční hodinu:-)) ploužila chodbou a své vyprávění končila větou: "...se z toho přece neposeru." :-) (Kuk Kami:-)) Tak jsem si řekla, dnes, já..."Klid...hlavně se z toho neposrat:-))."

Už teď je mi jasné, že nebudu mít uklizenou domácnost a nebudu podávat skvělý dezert, ale jedno vím určitě...že se na ni hrozně moc těším a že z hloubi duše doufám, že se jim tu bude líbit, že si to kluci užijí, manželé to přežijí a my si skvěle pokecáme. Protože, věřte mi to nebo ne, když jsem Dany viděla po několika letech, nedávno, bylo to jako cesta v čase...jsme pořád stejné, stejně praštěné a své...jen jsme o dost starší a jsme mámy:-).