Hodinu a na 40

Tak tohle se může stát jenom mně. Představte si to...doma vládne dusno a vy se snažíte udělat všechno pro to, aby se to zlepšilo, ale zase nechcete couvnout, protože potřebujete dosáhnout svého. Už to vypadá, že by se to možná mohlo i podařit a dusno by se mohlo rozplynout a zase by doma vysvitlo slunce...a pak...
Se rozhodnete, že uděláte manželovi radost a přednostně vyperete jeho prádlo. Pečlivě vše roztřídíte a perete to, co je potřeba nejdřív. Máte dobrý pocit a těšíte se na pochvalu:-). V krizích se oceňuje veškerá snaha, ne? Pračka pípne a vy hned běžíte prádlo vyndat a chcete ho pověsit...a pak, koukáte jako já. Mimo prádla vypadne z pračky i věrnostní kartička do lékárny (což tolik nebolí) a s ní i manželova karta do bankomatu (to už bolí o dost víc). No...co...vyslala jsem Ondráška s kartičkami za manželem a se vzkazem, že si zapomněl prohlédnout kapsy, než to dal do prádla. Manžel se (v rámci pokusu o překonání dusna) překonal a zkonstatoval, že to vlastně nevadí. Ufff...
Vyrazila jsem s prádlem na sušák (protože sušička už měla svou práci:-) a venku svítilo sluníčko). Věším a naklepávám a myslím si, jak bude krásný večer a dusno ta tam...a pak se to stalo...z kalhot vypadla fialová "fleška". Manželova fialová "fleška". Ta, na které má rok práce a už tři dny ji nervozně shání a lamentuje, že jestli ji nenajde, sekne s prací, nebo se oběsí. Pomoooooooocccccc.
Jdu domů, v ruce držím schovanou tu "flešku" a ptám se manžela: "Zlato, miluješ mě hodně?" "Jo." "A miluješ mě tak hodně, že kdybych ti zničila něco na čem ti opravdu HODNĚ záleží, že bys mě miloval stejně?" Děs v manželových očích nelze dostatečně popsat. "Cos proboha zničila?" Na to jsem neměla odpověď a jen rozevřela ruku. "NEEEEEEE, tu neeeee, tam mám rok práceeee." Odešel, zavřel se do ložnice, zamknul dveře a hodinu a půl nevycházel. Pak odemknul. Vřítil se za ním Ondrášek a ptal se, co se děje, že zamykat se v pokoji se nesmí:-). Jen jsem se omluvila a začala obvolávat své dva kamarády, znalce IT s dotazem, co mám dělat. Oba poradili, hlavně nedávat hned do pc, nechat vyschnout a doufat. Nechápu proč, ale ani jednoho neuklidnila informace, že jsem tu "flešku" prala jen na 40°C a jen hodinu. Měla jsem pocit, že je to zásadní informace, protože kdybych ji prala na vyvářku a tři hodiny, byla bych nervóznější. 
No, můžete hádat, jak to všechno dopadlo:-)...krize přetrvává...ale "fleška" funguje:-).