Proste a bude vám dáno

Dnes jsem se přesvědčila, jak pravdivé je toto tvrzení. Včera jsem nebyla ve formě. Bylo mi smutno, bylo mi úzko a měla jsem pocit naprostého zmaru. 
Děti relativně brzy usnuly (zato se často budily) a manžel odešel do lesa. Zůstala jsem se svou mizernou náladou sama. Dala jsem si sklenku vína, výbornou večeři, napsala článek na blog a prosila, abych pocítila Jeho milost, aby mi dal sílu a dopřál mi něco, co mě zahřeje na duši.
A dnes jsem dostala všechno, o co jsem prosila. Děti byly úžasné, nezlobily a poo vzorně spaly. Oběd se mi podařil. Vařila jsem dva chody (houbovou omáčku a steaky), oba se podařily a buchta měla také úspěch. Zvládla jsem poklidit a ještě jsem měla čas na motání. Zvětšuji Aničce muchomůrkovou deku, už se pod ní jen tak tak vejde a toto léto bude potřeba. Baví mě to:-). Háčkované deky jsou super věc. Uděláte maličkou, když máte miminko a když povyroste, jen ji zvětšíte, a tak můžete celý život zvětšovat a zvětšovat a nikdy z ní nevyrostete:-).
Největší milostí, kterou jsem dnes byla podarována, bylo počasí. Ani horko, ani zima a hlavně nepršelo. Po miliardě let jsme jako rodinka vyrazili na hřiště. Máme tu takové krásné, celé dřevěné hřiště. Jmenuje se Úhoří stezka a je krásné. Úplně jiné, než všechna ta modulová stereotypní hřiště, která jsou ve všech městech napříč republikou. Tohle hřiště je prostě originální a krásné. Máme ho docela daleko, a tak jsme na něm byli teprve podruhé. Poprvé nebyl Ondra nadšený, byl maličký a moc si ho neužil. Zato dnes by nadšený. Vyzkoušel většinu prolézaček a potkal stejného raubíře, jako je on sám. Já si už po cestě oprášila předsevzetí, že mu dopřeju volnost a nebudu helikoptéra a světe div se...zvládla jsem to já i on. Ušetřila jsme si řešení počínajících konfliktů a zasáhla jen v případě počínající bitky. Maminka kloučka, který se s Ondráškem pral, byla normální a jen se usmála a obě jsme klukům doporučili pokračovat v prolézání a hraní na honěnou a bitky nechat stranou. Kluci se usmáli, řekli, že by to šlo a běželi. Anička si užila houpačku, klouzačku a nadšeně za ruce probíhala celé hřiště...a já jsem měla pocit, že alespoň jeden den, žiju jako normální maminka a že jsme jako normální rodina. Manžel návštěvu hřiště také zvládl na jedničku a dokonce poznamenal, že to bylo fajn a že můžeme někdy zase vyrazit (což je obrovský úspěch, neboť hřiště nesnáší snad víc než já:-)).
Po cestě ze hřiště jsme potkali ovečky. Ač do Aničky x měsíců hustím zvuky zvířat, ovečky nevyjímaje, nenaučila se nic jiného než rybičku (zvuk pusinkou) a haf haf. Najednou se zájmem sledovala ovečky a když jedna udělala: "Beeee." Anička se usmála a dělala beeeee až na náměstí, kde ho vyměnila za: "Ňamíííííí." (nové slovo z minulého týdne:-)), protože chtěla moje horké maliny a Ondráškův pohár. Děti si pomlaskávaly a já, ač jsem z malin neměla skoro nic, jsem byla spokojená. 
Po cestě domů Anička broukala a Ondík se spokojeně nesl na koni (na manželovi). Jiří se těšil, že dodělá omítku na zahradní zdi a já se těšila, jak si večer budeme s Ondráškem číst novou knížku.
Měla úspěch :-). Nejvíc jsem se pobavila u Mikulášské pohádky, protože Ondrášek, vida obrázek Mikuláše, který měl i rohy a křídla, poznamenal, že je to popletené, protože s Mikulášem chodí přece čert a princezna. Nenechal si to vymluvit. Prostě Anděl je princezna a hotovo :-).
Dnešní den byl obrovskou milostí a já Mu děkuji, za vyslyšení mých vroucných proseb.
A pro vás mám jedno doporučení...PROSTE A BUDE VÁM DÁNO! Jako fakt ;-).