Vzpruha

Nevím, jak to funguje a čím to je, ale většinou, když napíšu na blog, jak jsem vyřízená, dostanu tolik síly, až se divím. Že by zabíraly vaše modlitby;-).
Každopádně hlásím, že jsem minulý týden v pátek zamířila na Vodňanskou Pecha Kuchu, kde jsem se dobila. Vypůjčila si tam knihu (Anna Bolavá - Ke dnu)a nechala se jí pohltit. Boží!!!!Stejně jako první kniha Do tmy. Ale...pak mi přišel v sobotu ráno balíček látek, který jsem očekávala až v pondělí. Plán přečíst knihu přes víkend samozřejmě padl a já sedla ke stroji. Rozhodla jsem se, že letošní léto pokořím úplet a koženku. 

...a jak to dopadlo? 

Od pátku jsem přečetla cca 150 stran té úžasné, nádherné a slovy nepopsatelně bohaté knihy. Knihy bohaté na lidské osudy, charaktery. Knihy plné emocí a zvláštního pohlcujícího melancholismu. 

Od soboty do středy jsem každou volnou chvilku...většinou v noci;-)...šila trička pro sebe a děti. Joooo...ono to jde, jsou super a skvěle se nosí. Tím se živit, to by bylo blaho. Vrčení stroje je jako předení kočky, člověk se toho zvuku nemůže nabažit. 

Ve středu jsem místo spánku šila balonovou sukni z látky, kterou moje tchýnička koupila pro sebe(asi když byla v mém věku) a ona čekala, až do teď. Mám z ní radost. Sukně je hodně balonová, hodně princeznovská, až jsem zvažovala, že bych ji zúžila, zkrátila a všemožně upravila...ale když mi Ondík řekl, že jsem krásná jako princezna, tak jsem se do ní zamilovala:-).

Ve čtvrtek jsem se rekordně přežrala:-). Spal u nás tchán, uvařila jsem jim výbornou večeři(ať to klidně smrdí až za roh, ta samochvála, ale fakt to bylo výborný), doběhla pro točený pivčo, dala si jedno malý od cesty a večer jsem zmizela na dámskou jízdu s další večeří. Myslela jsem si, že se najím až v restauraci, ale to jídlo tak vonělo a bylo tak boží, že jsem se nacpala už doma a pak se obětovala;-) a dala si druhou večeři:-). Kdy se mi poštěstí dát si hovězí plátky na rozmarýnu a panenku v jeden večer:-), že jo;-).

Dnes jsem upekla dva plechy buchty na besídku(první zmizel, takže jsem musela péct znovu) a ušila kostým indiána. Zariskovali jsme a vzali jsme Aničku na Ondíkovu besídku do školky. Bylo to na zahradě, tak jsme si troufli. Ondík je šikula, každý rok se lepší:-). Sice vůbec nemluví a nezpívá, ale posunuje se besídku od besídky vpřed. Na první místo svého sóla volal:"Já chci svojí maminku." a zbytek besídky mi proseděl na klíně. Druhou besídku vydržel "na pódiu" a držel se paní učitelky za nohu:-). No a dnes dokonce tančil:-). Paní ředitelka říkala, že na generálce všechno uměl a když ho pochválila, jaký je to šikula a jak mu to večer půjde, suše řekl:"Já ale večer nic říkat nebudu. Já tohle nemám rád." Vadí mu ty hromady lidí. Po kom on to asi má;-)(viď, tatínku:-)).
A Anička? Ta s davy rozhodně problém nemá. Pařila tam na písničky, našla si kámošku a ve volných chvilkách, když nehrála hudba, nadzvedávala šaty a všem kolem se chlubila, že má hadičku na bříšku:-)...a my se tomu jen smály, protože ta vlna endorfinů, že jsme chvilku jako normální lidi, byla neskutečná.

A teď, v pátek večer, konečně píšu na blog. Foto dodám postupně. To už fakt nezvládnu:-). Asi si zase chvilku počkáte...do neděle chci dočíst knihu a v pondělí má dorazit další balíček s látkami...tak mi držte palce, aby nedorazil zítra ráno...to bych zase musela šít;-).