Juchůůů prázniny:-)

Konečně je to tu. Tento den jsem už víc jak měsíc netrpělivě vyhlížela. Ano, ani jedno z mých dětí není školou povinné. Ano, jsem doma a nějaký blbec (promiňte), to nazval mateřskou (teď už rodičovskou) dovolenou. Proč teda jako řeším prázdniny? PROTOŽE můj muž je učitel a prázdniny potřebuje jako sůl. A my jako sůl potřebujeme manžela a tatínka (každý co mu náleží:-)). 
Minulý víkend, jojo, ten víkend, co jsem tu měla svého tatínka:-), byl manžel v Křivoklátu s partou kamarádků a kamarádek z vysoké na koncertu kapely Brutus. Přijel celý mokrý. Pršelo a když už byli stejně úplně promočení, tak se vykoupali v Berounce:-). Proč ne, že:-). Sice mu jeho jediné slušně vypadající boty (nenávidí nakupování...ne boty, ale manžel:-)), uschly až včera, ale prý to stálo za to. ¨
Jako suvenýr si přivezl tričko s nápisem: "Komu je 15, smí se líbat. Komu není 15, nesmí nic." A toto tričko, si vzal dnes na oslavu konce školního roku, aby pobavil kolegyně a kolegy (trocha genderové korektnosti neuškodí:-)), nasál prázdninovou atmosféru a užil si trochu svobody. Když odcházel, vlastně odjížděl (na kole) v očích mu zněla melodie písně Opijem se :-). Nemyslete si, není to žádný pijan, ale věřím, že každý, kdo má s učitelským povoláním zkušenost, nebo každý, kdo si to alespoň trošku umí představit, to pochopí:-). Tak doufám, že si to pořádně užije a zítra se vzbudí do prázdninové pohody:-).
A jak ta prázdninová pohoda bude vypadat? Takhle...v šest ráno mu skočí na hlavu Ondík a bude se dožadovat ranní dávky kakaa a pohádek (za mnou už nechodí, já jsem ráno ko:-)), Anča vzápětí začne natahovat ručičky z postýlky a začne ten správný shon, běh a dětský křik. Celé prázdniny budeme makat na zvelebování domku a zahrady, tedy alespoň do té doby, než dojdou peníze:-). Dovolenou nechystáme...no money, no funny:-). Pojedeme dvakrát do Motola, jednou na kontrolu a na srpen máme naplánovanou týdenní hospitalizaci a jinak vyrazíme jen na týden k taťkovi a máme v plánu navštívit pár přátel...ALE..to musíme být zdraví (už zase má Anička antibiotika, takže kdo ví...)a nesmí být mega vedro (Anička to nezvládá a nemáme auto s klimatizací:-)).
Každopádně vím, že já i můj muž(každý zvlášť) máme v hlavě seznam soukromých projektů (já patchworkovou deku pro Aničku a háčkované a pletené výtvory a Jiřík nějaký ten pěkný štítek na parohy), které zůstanou jen v hlavě a naplnění se nedočkají. Možná kvůli tomu budeme zklamaní, někdy vzteklí a nemluvní (to spíš Jiřík, protože nemluvnost u mě nehrozí:-)), ale nakonec budeme rádi, že jsme prázdniny měli a že to i tak bylo fajn.

Moment, tak vlastně ta poslední myšlenka asi platí jen za mě,protože Jiřík včera (po pár hodinách s dětmi) usoudil, že je mu dopředu jasné, že bude po dvou týdnech volna volat řediteli a prosit, že chce do práce:-)...no smůla...na dva měsíce je jen náš:-)..juchůůůů:-).