Dnes jsem na jedné báječné akci s tlupou dětí, mnoha rodiči a dalšími báječnými lidmi(zvláštní dík patří Danušce, pořadatelce:-))měla možnost pozorovat, jak si pár malých slečen hrálo na princezny. Motaly si do vlasů fáborky z šipkované a dělaly pukrlata. Sledovala jsem je a trochu jim záviděla, tu volnost, tu svobodu, tu hru...a pak mi došlo...že
...my, ženy 21. století, dokážeme být úspěšnými podnikatelkami, lékařkami, manažerkami, herečkami...matkami. Jsme těmi, které zvládnou všechny povinnosti a vždycky ještě kousek navíc. Jsme těmi, které pečují o všechny a všechno kolem. Jsme těmi, které dokáží vše, když chtějí...A přesto všechno, přes všechnu tu zdánlivou dokonalost, která může být někdy zaměňována s určitou (u žen nezvyklou) tvrdostí, jsme stále těmi, které touží být princeznami. Každá z nás si ve svém nitru přeje být princeznou, pro kterou se zabíjejí draci, dobývají území a přepisují dějiny...
...jen ti muži to nějak nevidí...Všichni chlapečci byli příliš zabraní do fotbalu, kutálení se z kopce uvnitř sudu a zapalování klacíků u táboráku...a ti velcí měli jiné hovory a jiné zábavy...ale princezny tam neviděl žádný z nich...nebo se pletu;-)? To se klidně může stát...
Žádné komentáře:
Okomentovat