Mám knír

Ach jo, zase to zavání tím, že se v návalu emoce přiznám k velice osobní a choulostivé a nadmíru intimní věci. Jsem holt taková.
Ve světě, ve kterém žiji, je spousta věcí, které mě přesvědčují o tom, že Bůh je fakt BOREC a měl (a pořád má) to skvěle vychytaný:-). Bohužel je tu ale jistá řada, velice dlouhá řada, toho, co mu trošku uniklo a co úplně nevychytal...nebo ano? 
Buď jak buď, dovolím si jeho perfektnímu stvoření oponovat. Války, utrpení atd. ponechme stranou, jsou to věci, které jsou na mém žebříčku Božích "nevychytávek" na prvním místě. Tentokrát tu budeme řešit námitku snad úplně poslední...můj knír.
Jo, chlapi s plnovousem se mi moc líbí (i když můj muž bývá oholený - mně navzdory:-)), ale já bych plnovous mít nemusela. Nebojte, nejsem žádná obluda s knírkem do vrtulky. Jsem normální ženská, jejíž původní barva vlasů je obyčejná středoevropská myšina, v mém případě drobet víc do zelena. Můj knírek je vcelku miniaturní. Sem tam mi pod nosem a nad horním rtem vykoukne nějaký ten světlý, průhledný, někdy trošku tmavší a někdy mega tmavý chlup...nebo vous? Ó Bože, fakt to tu chci řešit? No...už jsem začala a alespoň někoho pobavím :-). Třeba. Snad:-). 
Každopádně k faktu, že mám knír je třeba připomenout i fakt, že jsem matka dvou dětí, které si zrovna nepotrpí na dlouhý a nepřerušovaný spánek. Večer běžně padám únavou do postele a ráno se fyzicky probouzím kolem šesté, psychicky však až tak v deset a tak můj pidi čas v koupelně trávím se skoro zavřenýma očima a tak se stává, že si knírku nevšimnu a nezničím ho včas.
Třeba dnes. Jeli jsme na celý den ke tchánovcům na oslavu. Odjížděli jsme v deset, takže jsem všechny věci balila v polospánku. V polospánku jsem nachystala děti i sebe (slušelo nám to) a dokonce jsem si stihla udělat mega rychlý make-up svými nádhernými, heboučkými a dokonalými a neskutečně milovanými kosmetickými štětci. Jako fakt...stihla jsem make-up, korektor, bronzer, rozjasňovač i řasenku. Měla jsem pocit, že jsem kočka a bylo mi skvěle. Přišla jsem si jako dokonalá matka a krásná žena, protože jsem nic nezapomněla. Děti byly hodné a zpívali jsme si v autě a bylo to fajn....a pak, jsem si chtěla natřít pusu a uviděla jsem ho! ÓÓÓ...néééé...je tam. Knírek. Zase?
Přišla jsem si podstatně míň sexy, ale můj muž mě uklidnil, že jsem sexy a že nic nevidí:-)....a kdyby i jo, tak musí být hodně blízko, a tak blízko se nikdo nepřiblíží:-). Trochu mě to uklidnilo, ale znáte to, ten pocit, když zjistíte, že něco není ok...pak nejde dělat, že je. 
No..nebudu kecat, zase tolik mě to nerozhodilo:-). Jen mě tak napadlo, jaký to má smysl? Proč dělal Bůh ženám kníry a chlupaté nohy, podpaží atd? Jo, kdysi..hodně kdysi to mělo smysl, ale teď rozhodně ne:-). Jestli by s tím bylo Bože hodně práce, tak prosím "vypni" chlupy na nežádoucích místech jen u mě;-).
Bohužel...modlitby nefungují, zatím. Co funguje fakt skvěle, jsou voskové pásky. Bolí to jako...Teda alespoň poprvé máte pocit, že vám to utrhne i to, co nechcete:-), ale pak si člověk zvykne a už to tolik nebolí. Teda nemyslete si, že to vůbec nebolí, to jako fakt ne...bolí to pořád dost, ale babička mi říkala, že se pro krásu musí trpět, tak sem tam trpím. 
Pokud se na podobný deknírovací proces chystáte, tak směle do toho. Jen doporučuji dělat to večer, před spaním, protože pak máte x hodin rudý "knír" (vlastně neknír:-)). Z vlastní zkušenosti vím, že není dobré se zkrášlovat dvě hodiny před návštěvou a pak hledat výmluvy (většinou se nevymlouvám a prásknu to na sebe hned).

A co vy? Máte knír? A taky si myslíte, že je to Boží chyba?