Léto bylo...III.

...a dovolená byla...V Železné Rudě.

Dovolenou jsem objednávala čtrnáct dní před odjezdem. Výběr byl malý. Šumava totálně obsazená, ale jeden pokojíček v Bobešově boudě se našel. Personál i majitel byli báječní. Dopředu jsem jim volala a sdělovala naše zvýšené požadavky na čistotu a s ničím nebyl problém. Pokoj byl krásný, čistý a připravený o víc jak hodinu dříve, než bylo domluveno. Super. Jídlo v restauraci nic moc, ale kvituji a děkuji kuchaři za respektování Ondráškovi diety. V areálu hotelu bylo malé oplocené hřiště, v restauraci dětský koutek, díky kterému jsme v klidu snědli oběd i my dospělí. Pro rodiny s maličkými dětmi opravdu ideální.
Jeli jsme jen na čtyři dny. První jsme strávili procházkou pro Železné Rudě, která má jen pár ulic, z nichž ta hlavní je lemovaná vykřičenými domy a kasíny. Děkovala jsem Bohu, že jsou děti tak malé, že to nemusím vysvětlovat...a v tom se Ondík zeptal:"Maminko, proč jsou všechny ty domečky růžové?" Hmmmm, co říct:"Asi proto, že tu mají lidé rádi růžovou barvu." Vím, nebyla to úplně pravda, ale myslím, že byl spokojený, protože se dál neptal. Anička byla nadšená. Jeden z růžových domů byl ozdobený neonovou postavou dámy, ve značně svůdné poloze, a aby byla ještě svůdnější, měla na hlavě kočičí uši a na zadečku ocas. Kdykoli jsme tento dům míjeli, Anička nadšeně ukazovala na onu neonovou dámu a volala:"Mňau, či čííííí." 
Druhý den jsem vyrazili na výlet na Čertovo jezero a odtamtud do Srní obhlédnou vlky:-).
Třetí den byl ve znamení obžerství. Oběd jsme si dali jinde než v hotelu a bylo to mňam. Poo jsme šli spát, protože noc nebyla dobrá. Aničce nebylo dobře. Pospa jsme vyrazili do místní cukrárny. Snad nikdy jsem nic tak úžasného neviděla. Dorty neodolatelné, poháry se nedaly sníst, vybavení cukrárny stylové a netradiční. Neznám další jinou cukrárnu, které by se u stropu co čtvrt hodinu proháněl dřevěný vláček. Vy ano?
Čtvrtý den jsme jeli domů. Kdybych měla dovolenou nějak shrnout, bylo by to složité. Neustále mě zaráží, jak může uprostřed nádherné přírody existovat tak hříšné město. Nemůžu se vzpamatovat z toho, jak stateční a šikovní ti naši skřítci byli, jak byli nadšení, že jsou na dovolené, jak Ondrášek statečně ťapal a vůbec jsme ho nemuseli nosit a hlavně jsem nadšená, že jsme se odhodlali a že jsem zjistila, že ono to jde...když se chce. 

Ti moji skřítci jsou tak šikovní, tenhle úkol vyřešili na jedničku.

"Hele mami, bobr."

  

Tatínek dělá bobra:-).

Co se honí tatínkovi hlavou:"Hmmm, takový parohy mi na zdi chybí."

Výletníci v akci. Anička usnula...a nebojte se, šňůrka jí nosík neutlačovala dlouho:-).

No není sladká...

Krmení kachniček...největší atrakce z celé dovolené.

Ach...já ta horská jezera prostě miluju. 

Vidíte tu energii...a to je foto z cesty zpět. Je to šikovník nejšikovnější.

Vlci v Srní...poslední výlet...už dost na krev...zničilo nás to všechny, ale vlky jsme viděli.

Nejkrásnější cukrárna...

...a nejlákavější dorty.