V neděli nás(mě a děti) vezl Jiřík k taťkovi. Všichni jsme se těšili, my na prázdniny u dědy a Jiřík na pohodu doma. Měl seznam prací, které chtěl udělat, když budeme pryč. A chvíli se zdálo, že to vyšlo...k taťkovi jsme dorazili, dali si oběd a pak jel Jiřík domů...a pak mi volal, že spadl ze žebříku.
Ani nevíte, jak mi bylo...překvapivě jsem neplakala...ale byla jsem zoufalá, protože jsme na něm závislí a vůbec si to bez něj nedovedu představit.
Má zlomenou ruku v lokti...a zítra jde na operaci. My už jsme zase doma...tímto děkuji kamarádovi Járovi...a jsme připraveni se o tatínka postarat.
Bude to pro nás dost složité, protože já neřídím...a Anička smí ven při teplotě nad tři stupně...Takže si ani nenakoupím a dojdu maximálně fofrem do školky s Ondíkem a domů a pak ho zase fofrem vyzvednout. Naštěstí máme školku ani ne pět minut od domu. Ach jo, držte nám palce, ať je v pořádku, ať je to zranění bez následků, ať to všechno zvládne.
Dnes jsme byli s Aničkou na kontrole v Motole. Výsledkem toho neúspěšného vysazení léků je fakt, že možná Anička patří do skupiny pacientů, kteří budou na lécích závislí celoživotně...ach jo. Pan doktor hned ode dveří říkal, že se mu to zdá o dost větší(a to nám už to přijde zase docela dobré)a zvedl nám léky. Máme podrobný rozpis navyšování dávek po týdnu....a musíme(pardon musím) ve spánku měřit tepy...ach jo. Čeká mě noční vstávání, počítání a měření. Větší sledování u jídla, protože toho musí sníst dost, abych jí mohla léky dát. Ale co...dějí se lidem mnohem horší věci a já opravdu děkuju Bohu, že léky existují a fungují.
Doufám, že mi prominete to fňukání.
Když jsme odjížděli od taťky, Ondík se s ním loučil slovy:"Tak pa dědo, my musíme domu za tím naším zlámaným tatínkem:-)."
Tak nám všem držte palce, ať je ten náš zlámaný tatínek brzy úplně fit a ať nám ty tepy moc neklesají...a ať to všechno zvládneme.
Denně děkuju Bohu za rodinu a přátele, které máme, protože nám pomáhají, jak jen mohou...a vědomí, že se mám na koho obrátit, že v tom nejsem sama a že jsou ochotni jet pro nás třeba přes půl republiky(díky Járo)je pro mě neskutečnou posilou...tak děkuji všem těm, kterým tento odstavec patřil...a nejvíc tomu parťákovi nahoře....tam úplně nejvýš...protože On se o nás prostě stará. Dík...moc...
Žádné komentáře:
Okomentovat