Uááááá

...tak takhle jsem dnes úpěla...uvnitř i vně...prostě všude...

Moje maminka byla a je dokonalá hospodyňka. O první adventní neděli u nás bylo VŠECHNO nachystané. Tím všechno, myslím dokonale uklizeno...umyté lustry, uklizeno za sedačkou, všechno, každý centimetr našeho bytu, bez ohledu na to, jestli byl na první pohled vidět nebo ne, byl umytý, čistý, vše poskládané a všechno voňavé. Všude byla vánoční výzdoba...vkusná...adventní věnec byl nádherný, dveře byly nazdobené...a druhou adventní neděli bylo i napečené cukroví. Prostě dokonalost...pohoda...nádhera...

ALE...jak s tím teď mám žít? Mám v sobě hluboce zakonzervovanou tu pohodu a nádheru a chci to taky...chci taky dokonalou domácnost, být dokonalá máma a všechno mít. Rvu ze sebe kůži a dělám co můžu, vánoční dárky mám více méně doma, nápad, jak budou zabalené taky. Plán na svátky taky, postupně (dle harmonogramu) dokončuji naplánované dárky vlastní výroby. Třeba dnes jsem ušila deset stran knížky pro Aničku...ale celkový pocit z dnešního dne?

Tak asi takhle. Dnes se Ondrášek vzbudil v půl šesté a bylo mu jedno, že maminka ponocovala, nutně potřeboval pohádky a kakao. Totálně mimo, spící a současně chodící, jsem postupně zjistila, že není kakao, ani mlíko a v televizi nejsou pohádky. Ty přece začínají až v šest. Stále ještě napůl v komatu jsem se pokoušela vzpomenout si na principy nevýchovy a uklidnit vztekající se dítě, které řve: "Já chci..." Uf, ani nevím jak, ale nakonec jsem to dokázala a díky Bohu to vyšlo tak, že jen co jsem ho uklidnila a smířila se s odpovědí:"Mami, tak to teda nevadí, že neni kako ani pohádky, ale vstávat budeme jo?", hodiny ukázaly šest a déčko spustilo pohádky. Jooo, padla jsem na gauč, urvala si pár milimetrů místa(pro svou super štíhlou postavu;-) a usnula. Asi na deset minut, než se přiřítil Jiřík, že chvátají do školky, že zapomněl, že má být brzy pryč a že neeessstííííháááá. Oblíkla jsem Ondráška a těšila se, až jim zamávám a užiju si alespoň půl hodinku spánku. 
Nééé ten šrumec vzbudil Andulku a jelikož byla pooo až...prostě úplně všude, i tam, kde by to člověk nečekal...nešlo jí pustit pohádku na mobilu a ještě si užít chvilku v posteli. Jojo, super ráno.
Pak jsme si celkem v klidu daly snídani a Aninka spokojeně koukala na pohádky(jo, miluju vynálezce youtube;-))a já vytáhla stroj a ušila deset stran do knížky pro Aničku(k Ježíšku). Když jsem šila sedmou stránku, začala se Anička zajímat o to, co dělám. Osmou stránku už chtěla šít se mnou a devátou a desátou jsem šila za řevu. Nic nefungovalo. Jídlo metala kolem sebe(ostatně jako zbytek dne), šťávou vytvářela pleskající rybníčky, které se jejím vlivem dostaly až na zeď a intenzivně zkoušely, jestli ty testy kvality naší podlahy mluvily pravdu. Uááááá. 
Pak...usnula...došila jsem tu poslední stranu, podívala se na hodiny a zjistila, že je tu za 15 minut Jiří s Ondrou. Fofrem jsem sklidila vše vytvořené, protože to přece přinese Ježíšek. Posbírala všechny(snad) špendlíky a nitě a vytvořila dojem rádoby pohody. Anička nespala ani hodinu, Ondík chtěl pohádky. Oba seděli u stolu, z talířů si kradli svačinu, Anča ji metala všude kolem, vytvářela další rybníčky a v pravidelných intervalech tahala brášku za vlasy, tričko atd. Řev. Uáááá. A já do toho zapnula pračku, luxovala a vytírala...a Anička dál metala a dělala rybníčky(ano, na tu právě vytřenou podlahu). 
Pokus zapojit je do práce selhal. Myčka by sice byla vyklizená, ale střepy by byly všude, takže jsem se je snažila mile a zdvořile vypoklonkovat. Bohužel, pouze jsem způsobila, že pochopili, že musí přidat nebo tahle super zábava rychle skončí. Předháněli se v tom, kdo mi v rekordnějším čase podá rekordnější počet kusů nádobí. Uf, nic se nerozbilo a opravdu to byl nejrekordnější čas vyklízení myčky:-). 
Když jsem v iluzi, že je chvíli klid, pila kafe. Anička mi v naprostém tichu demontovala adventní věnec a všemi jeho komponenty zasypala spícího kocoura....a když jsem tu škodu pak napravovala, demontovala na opačném konci světelnou výzdobu.
No a to, že jsem minulý týden umyla všechen nábytek...taky nikoho nezajímá. Děti, kocour a ve výsledku ani můj milovaný manžel(promiň;-) zlato, já vím, že jsi ten sos ze sekané nerozstříkal po celé kuchyni-a obýváku současně-schválně)nemění své zaběhnuté chování. Děti ručkama od čehokoli otlapkávají nábytek, kocour se courá domů jak chce. Ano, umývám mu nohy, když jde domů, ale na to nemají jiní členové čas. Takže, když chce kocour domů, otevřou mu, aby tam chudák nemrznul...a on pak jde a spokojeně se projde vytřeným bytem a pak si lehne na čistě bílý přehoz v ložnici...MILUJU JE! 

Takže suma sumárum jsem dospěla k tomuto verdiktu: Mít dokonalou domácnost s perfektní výzdobu může mít jen moje mamka(která už má zase i upečeno a naklizeno;-)...nikoli já, když obývám domácnost se dvěma dětmi (4 a 2 roky), kocourem a mým milovaným mužem. Protože, kdybych se i nadále, stejně jako doposud, pokoušela maminčin ideál naplnit, mohlo by se taky stát, že se já (nebo někdo jiný;-)) nemusí toho Ježíška vůbec dožít.

Tak vám přeji...klidný advent;-).