A jak taková dokonalá matka vypadá? Je krásná a upravená? A souvisí vůbec to, jestli jsem krásné a upravené s mateřstvím? S dokonalým mateřstvím? Nemělo by se to, zda jsme dokonalé matky hodnotit podle toho, jak se staráme o děti a o to kolem nich? Nebo mám jenom já pocit, že nejde být krásná a upravená a zároveň být matka. Ano, každý den se obleču do čistého oblečení, ale už po snídani mám na rameni obtisk dětské ručičky. Anička nejraději snídá chleba s medem a v rámci období JÁ SAMA se odmítá nechat krmit. Kdykoli ji zvednu, v domnění, že má ručičky už dostatečně otřené a jdeme je jen pro jistotu ještě umýt, zjistím, že je to omyl. Med mám na zádech, na vlasech a kdoví kde ještě. Když si vlasy upravím, při hře mi je Aninka zase rozcuchá. Kdo je tedy krásná a upravená matka? Já ne. Je to známka mé neschopnosti nebo je vlastně v pořádku, že jsem upatlaná a rozcuchaná, protože to všechno znamená, že chovám své dítě a že si s ním hraji? A nenajde se tu někdo, kdo řekne, že když je matka upravená a krásná, znamená to, že je její dítě daleko od ní, aby ji neumazalo a nerozcuchalo? A tím pádem je sice krásná a upravená, ale rozhodně není dokonalá matka?
Koho kdy napadlo hodnotit a posuzovat? Vždy, když jsem opouštěla porodnici, radili mi, abych nesrovnávala své dítě s ostatními. Proč se taky všem kolem nerozdávají rady, aby nesrovnávali ani matky? Uvědomují si lidé kolem nás, jakému tlaku nás vystavují? Ví někdo, jak vlastně taková dokonalá matka vypadá? Hraje si s dětmi? Jo, to asi jo, ale jak? Hodně? Málo? Akorát? Co je to akorát? Kupuje vhodné hračky, ty které rozvíjejí. A které to jsou? Dřevěné? Plastové? Blikající? Nebo jen ty s nápisem edukativní? Ale pozor, dětem je třeba dávat dostatek podnětů, aby se rozvíjely, ale zase jich nesmí mít moc, aby nebyly zahlcené. A co je to moc? Co je to málo? Moc rozmazluje. Málo zanedbává. Uááá...kde je ten klíč? Kdo to ví?
Dokonalá matka...je to ta, která dítěti dopřeje všechna očkování? Je to ta, která děti neočkuje, protože je to ohrožuje? Je to ta, která rodí doma, v klidu a v pohodě? Nebo ta, která se oddá péči lékařů a zajistí tím veškerou péči?
Dokonalá matka má vždy všechno s sebou. Cože, vy jste zapomněla průkazku? A to jdete do poradny? Cože, vy nemáte pití? V takovém horku? A maminko, proč nedáte dítěti dudlík, když pláče? A kojíte? Ne?!!!! No teda, být to dítě moje, tak už jí má. Bože můj, viděli jste to? Ona to dítě uhodila. No fuj. Víte o tom, že váš xy uhodil mého xy? Pardon, xy nedělej to prosím. Cože, to je jako všechno? Pch...a to mám jako své dítě zabít, aby byla paní na hřišti spokojená? Kdybych na něj křičela, byla bych tyranka. Když mu domluvím, je to málo. Kdybych ho nechala, aby si to vyřešil sám, někdo by mě poplácal po rameni, že ho vedu k samostatnosti. Pozor, druhý by namítl, že ho nechám růst jako dříví v lese. Slyšíte to? Znáte to? To jsou hlášky, co?
Já nevím jak vy, ale já toho mám tak nějak dost. Vidím kolem sebe, jak jsme my...matky...maminky...(osoby, které na xy let a vlastně na celý život naprosto nesobecky pečují o druhé, své potřeby ( i ty vyměšovací) staví do pozadí)nedoceněné a kritizované. Ať děláme co můžeme, abychom byly dobrými matkami, setkáváme se s odmítnutím, pohoršením a srovnáváním. A kdo nás vlastně srovnává a hodnotí? Muži? Lidi obecně? Nebo hlavně my...matky...jedna druhou...nebo jen sama sebe? Proč? A co s tím dělat? Jak podle vás vypadá dokonalá máma? Znáte nějakou?
Já ne...nebo víte co? Já vlastně znám jen dokonalé matky. Všechny matky kolem mě jsou dokonalé, každá po svém. Každá miluje své (každé) dítě...a dělá všechno podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, chce pro své děti jen to nejlepší, přiznává své chyby a dokáže se omluvit...a je třeba, aby jste to holky věděly...jste dobré mámy a na ty všechny řeči a tlaky kolem, na ty se my můžeme vy...hlavně proto, že v tom mateřství nejsme samy:-).
Žádné komentáře:
Okomentovat