Výsledky a znakování

...kromě toho, že mě zmohl nějaký jarní moribundus(asi mě ten nahoře nutí fakt odpočívat:-)), máme výsledky z magnetické rezonance. Zatím takové předběžné, páč si náš ošetřující lékař užívá na horách(budiž mu to upřímně přáno, zaslouží si to). Každopádně se to dle popisu rentgenologů zdá stejné nebo o ždibičínek lepší, což je v podstatě dost super zpráva, protože poslední rezonance byla v srpnu a od té doby nám ta potvora vysazením léků o dost narostla, takže suma sumárum skvělý výsledek:-).

A abyste věděli, že se doma neflákám, když nepíšu, rozhodla jsem se vám ukázat, co tvořím pro Aničku...a vlastně nejen pro ni, pro nás všechny:-).
Před nějakou dobou(dlouhou dobou) mi Anička(kamarádka) půjčila knihu Jak se domluvit s kojencem a batoletem od Terezie Vasilovič Šustové. Kniha je báječná a je o znakování. Nejde o klasickou znakovou řeč, protože ta je prý pro maličké děti složitá, ale jde o systém jednoduchých znaků, které vám pomůžou se s dítětem dorozumět. Pokud máte zdravé dítě, bude to fajn, než začne mluvit. U nás to bude fajn na dlouho. Hned jak jsem knížku otevřela, byla jsem nadšená a začala jsem Aničku znaky učit. Neskutečně rychle si je osvojila. Pravda...některé si upravila, ale to nevadí. Já chápu, co mi chce říct a to je nejdůležitější. Pak jsme měli naději, že nám trášu zruší, a tak jsem nás nic nového neučila, protože by pak mohla mluvit, tak na co znaky(jsem já trubka, co;-)). 
No nic, každopádně trášu máme dál(asi na věky věků), a tak jsem knihu opět vytáhla a Jiřík mi seznam znaků, který je na konci knihy okopíroval a já se je učila...a pak, když jsme byly s Aninkou v nemocnici a pořád prohlížely leporela, jsem se rozhodla, že pro ni vytvořím knížku znaků.
Včera večer jsem vytáhla blbečníky(papírky na poznámky...byla jsem líná stříhat tolik stejných čtverečků z barevných papírů:-)), Herkules a kdejaký časopis, fotky, leták...a když žádný vhodný obrázek nebyl, tvořila jsem vlastní(doufám, že má Anička velkou fantazii:-)). Jsem asi v polovině...uvízla jsem na abstraktních znacích(šikulka, hotovo atd...), které nejsem schopna ztvárnit. Každopádně dál budu postupovat tak, že kartičky zalaminuju, proděravím děrovačkou a buď svážu stužkou, nebo spojím kroužkem na klíče...uvidíme co se víc osvědčí:-).
Mám z té práce radost, učím se znaky a tvořím a věřím, že bude mít radost i Anička.
Jelikož jsem šla spát kolem jedné v noci a byla jsem moc unavená na to, abych to všechno pečlivě schovala, moment překvapení bude o dost menší. Andulka si kartiček všimla u snídaně a kartička s tátou bude asi nejoblíbenější...asi určitě...já vám nevím, ať maminka dělá co dělá, stejně je nejoblíbenější tatínek. Chápete to?;-)