Nahozeno

Ještě nedávno jsem nechápala, jak může mít někdo rozdělaných víc věcí najednou...rozumějte rozpleteno nebo rozháčkováno nebo rozšito...dnes rozumím. Nápady v mé hlavě se tvoří rychleji než samotné výrobky:-). Materiálu je doma dost a dost....tak proč toho nezačít víc;-)...i přesto, že nebudou jen tak hotové...

...mám totiž pocit, že kdykoli si sednu k jehlicím, háčku nebo stroji(o košících  nemluvě)děti zbystří, zanechají do té doby nejzábavnější činnosti a vrhnou se na mě, začnou se dožadovat jídla, přiběhnou(vlastně jen Anča, Ondík už je velký:-) s totálně poo zadečkem(štěstí když jen s tím;-)) nebo je zničehonic začne něco bolet a nutně a neodkladně potřebují pochovat...v ten moment se pro ně zastaví celý můj svět a jehlice, háček nebo stroj musí počkat...pár minut, pár dní, pár měsíců...pár let snad ne;-).
Jsem zvědavá, jak dlouho bude čekat na své dokončení tento můj nově nahozený svetr pro Ondráška:-). 

...zatím mu to ale sluší ne;-)...