Štípněte mě

...prosím...ať vím, že nespím...

Anička i Ondínek jsou pořád nemocní. Ondík má rýmu a je zahleněný. Anička jakbysmet. Naštěstí se ze zvýšených teplotek nevyklubalo nic horšího a zdá se, že je to opravdu "jen" rýma, zato pořádná. Ondrášek je přes den živola, lítá jak čert a je k nezastavení, ale večer ho rýma budí. Špatně se mu dýchá, nutí ho to ke kašli a je každou chvilku vzhůru. 
A Andulka? Ta to má stejně. Přes den lítá a je veselá, ale v noci nespí. Pořád odsáváme. Mám pocit, že nespím snad ani pět minut v kuse. Když nejsem vzhůru s Ondráškem, vstávám k Aničce. Dnes jsem měla pocit, že nemá cenu ani lehat do postele. Vždy jsem ji odsála, uložila, pohladila, uklidnila, lehla jsem si a přikryla se a znovu vstala...
Děkuju vynálezci čaje a čokolády, protože ty jsou mou spásou;-).

...a jestli můžete, štípněte mě ještě jednou...protože to tak uteklo...a už nemám na začátku dvojku, ale trojku...a hned za ní stojí nula. Jo, je mi třicet:-). Moje mamka tvrdí, že je to nejlepší věk:-), tak jí budu věřit:-).

Omlouvám se, nemám energii psát teď nic vtipného, ale jen co se trošku vyspím, vše vám vynahradím.

A tady máte ochutnávku z narozeninové oslavy. Máme s manželem narozeniny 14 dní po sobě, takže je slavíme společně. Dostali jsme nádherné dorty od tchýničky, která nás prostě perfektně zná a posuďte sami, naše záliby jsou z dortů zjevné. Pokoušeli jsme se o krásnou rodinnou fotku, protože jich máme málo, možná vlastně míň než málo, ale nešlo to. Děti se odmítaly převléknout do něčeho slušivého a při focení ječely, takže jsme je přestali týrat, vypustili je a pořídili jen pár fotek, když ožíraly dort:-).

Babička chytře udělala knoflíky jen na zobání, které dala na prkénko k dortu, aby získala alespoň pár vteřin navíc na vyfocení celých dortů:-).

Mašle z dárku je zaujala, Ondík si ji dal na rameno a tvrdil, že je král.

Po chvilce přestaly být knoflíky zajímavé a vrhly se na manželovy neonky:-)

Na dortech bylo vše jedlé. Nikde žádná špejlička, prostě nic navíc. Byly výborné. :-)

PS: Sedačku nemáme výstavní, dostali jsme ji po svatbě darem (ostatně jako většinu nábytku;-)), protože jsme byli mladí studentští manželé s holými zadky;-). No a teď se na sedačku postupně šije potah, ale mám pocit, že dřív než to ušiju, budou děti velké a třeba i budeme mít na novou:-)....ale třeba se pletu. Opěrky už mám, teď jen aby děti byly zdravé, aby měl Jiřík čas hlídat a abych mohla sednout ke stroji:-).

papa