Toužím...

...po klidu...po vnitřním klidu...po pokoji v srdci, který si přejeme při mši v kostele. 

TOUŽÍM po klidné duši, která je jako rovná hladina...bez jediné vlnky. 

Jsem unavená, roztěkaná. Jen co otevřu oči, běhají mi v hlavě myšlenky, co je třeba zařídit, udělat, sehnat, co a koho kde hlídat, kde co vylepšit, kde je třeba co uklidit, vyhodit, přerovnat, darovat, kde koho popohnat, na co upozornit, na co nezapomenout... Miliardy myšlenek, které mě nenechají v klidu vypít kafe, užít si volna, když děti spí. Chci toho moc...moc udělat, moc stihnout...a nakonec přes to moc neudělám nic. Jen těkám od místa k místu, od činnosti k činnosti a nic není hotové...

Tak Bože, prosím tě, dej mi POKOJ, POKOJ v srdci, POKOJ v duši. Odežeň mé zmatky, strachy, stresy. Dej mi volnost. Dej mi znovu pocítit, že jediné co je správné, je odevzdat všechno Tobě. Prosím, veď mě chvíli za ruku, ukazuj cestu a ztiš bouře.

Amen.