Nemožné...

...je pro mě vše, co patří k normálnímu životu. Že mi přeskočilo? Jo, asi jo....a pokud jste na MD, tak vás to taky čeká, nebo vás to už potkalo a možná si to jen nechcete připustit;-). Jo a pokud už máte MD za sebou, bez duševní újmy, klobouk dolů. POZOR! Pokud děti zatím nemáte, dál nečtěte!!!! A ty ségra rozhodně dál nečti. Už jsi to zavřela? :-)

Tak, pro ty z vás, kdo se přes výstrahu rozhodli číst dál, mám soupis svých momentálních postřehů, značně ovlivněných psychikou(jojo PMS:-)...nebo alespoň doufám:-)).

Nemožné...

...je napustit si vanu a ležet v ní bez vyrušení tak dlouho, jak si přeju. Většinou se vzbudí jedno dítko, druhé dítko, při nejhorším obě naráz, a když náhodou obě spinkají, potřebuje si se mnou manžel jen tak povídat nebo nutně řešit neodkladné záležitosti(např. okapnička na pergolu), kterým nerozumím a stejně mu nepomůžu, ale měla bych poslouchat, projevit údiv či obdiv, jak složité to bude a rozhodně bych neměla říct, že je mi to úplně šumák, ať zavře a nechá mě na pokoji;-). Ups:-).

...je vypít alespoň jedno horké kafe za den. Bohužel se mi většinou stává, že si ho ráno zaliju a piju až v poledne(dá-li Bůh:-))...ohřáté v mikrovlnce(v rámci úspory času). Jojo, tak hluboko jsem klesla a ano, snažím se zapomenout doby, kdy jsem si vychutnávala výborné kafíčko v Černé kočce, labužnicky ochutnávala jeden dortík za druhým z neskutečně božské nabídky této neskutečně božské kavárničky s výhledem na Budějcké náměstí. Chjo...Proč zapomenout? No proto, abych si teď nepřišla jako v úplném kávovém pekle:-).

...je dojíst své jídlo. Ondrášek to vystihl báječně. Nedávno jsem mu před spaním četla Otesánka, poslouchal a vůbec do toho nepovídal(což je úspěch, je ukecaný po mně:-). Tvářil se vážně a najednou se posadil a povídá:"Mami, to je naše Anička taky trochu Otesánek, viď?" No není boží:-). Ano, má pravdu. Anička je jedlík. Díky Bohu za to, protože to není tak dlouho, kdy nám doktoři říkali, že pusou jíst asi nikdy nebude a když, tak jen kaši. Sice jídlo pořád mixujeme, ale úplná kaše to není...a třeba maliny zvládne jen tak. Buchtu si vezme do ruky. Je prostě šikovná. Máme z ní radost:-). Ale znáte to, jsme lidé "nevděční" a když si vezmete jídlo, pět minut po tom, co ona spořádala jeden a půl porce dospělého a stejně se vám sápe na klín a pokračuje v jídle....ve vašem jídle, trochu to sem tam naštve:-). Vyřešili jsme to, když chceme něco opravdu jen pro sebe, schováváme se v ložnici:-).

...je být hodinu sama doma. Občas nechám děti Jiřímu a zavřu se v ložnici a dělám, že tu nejsem. Snažím se spát nebo si jen tak čtu. Jenže to nikdy nevydrží, tu se otevřou dveře a někdo potřebuje přebalit, tu se hledá rytíř a přece jen maminka ví, kde je(neví), jen maminka umí být nejlepší kůň...a tak je to stále mamííííí, mamíííí, Martíííí. 

...je jít se s Aničkou projít v šátku nebo nosítku. Jak já jsme se na to těšila, ale smůla, neb nést Aničku(10kg) a odsávačku(6kg) fakt nedám. :-(

...je nehledat večer před spaním po bytě dudlík. Vlastníme jich asi osm, ale přes den se vždycky někam rozkutálí.

...je mít doma uklizeno. Během prvních dní, co byl Ondrášek ve školce, jsem umyla nábytek v celém domě. Dnes? Všude ručičky, nosíčky, tlapičky(kocour). Všude je nějaké oblečení...na praní, vyprané, na žehlení(díky Bohu minimum, mám sušku..díky, díky přátelé, nej dar), roznošené. Všude je lego, plastová zvířátka(ta se infiltrovala i do mých kabelek...i do těch, které nosím, když jdu bez dětí...jsou fakt všude), nádobíčko. 

...je vytvořit podzimní výzdobu. Nechte stát dýně v chodbě, na okrasu, zkuste zapomenout zavřít dveře, když si jdete do kumbálu pro cibuli a v klidu si pár minut vařte...vaše výzdoba se rozprchne po bytě a může se stát, že si na jednu lehnete, až se opřete o polštářky na gauči:-), tak jako se to stalo dnes mě:-). Kdybyste potřebovali detailní návod na pohyblivou podzimní výzdobu, klidně pište do komentářů nebo na mail, ráda zodpovím všechny vaše dotazy:-).

...je nežrat na noc sladké. Jestli mi někdy selže mé přirozené spalování(prý po třicítce:-(), tak asi budu hrozně tlustá. Vím, není to zdravé, vím, měla bych mít disciplínu. Vím, jsem dospělá...ale miluju čokoládu a fakt jí potřebuju...hodně:-).

...dokončit jakýkoli projekt. Už měsíc mám rozešitý potah na sedačku. Dokud nebude hotov, stojí výzdoba interiéru, protože naše stávající(též darovaná) sedačka má velké květy a nelze ji kombinovat s jakýmkoli dekorem. Vše mám nastřižené, sešpendlené, opěrky sešité...a čekám, až někdo pohlídá děti, neb v noci je hluk stroje budí. Háčkuju po nocích, to je zatím nebudí;-).

...napsat článek na blog jinak, než upatlaná, unavená a hladová:-).

Uznávám, stížností bylo dost, ale snad je poznat, že to beru sportovně. Nerada bych, aby si někdo z vás myslel, že si naříkám na roli matky. Jsem ráda mámou...jen je to někdy tak vyčerpávající...a jindy zase tak naplňující...tak snad zítra bude platit to druhé, když dnes i včera platilo to první:-).

Díky, že to čtete...a prosíííím, komentujte, ať vím, že tu jste:-), protože já tu jsem a píšu:-).