Víc nebo míň

...čtverců?

Jaké čtverce? To máte tak...na jaře se na stránkách Dropsu rozjel projekt tajemné deky. Postupně byly odhalovány jednotlivé háčkovací úkoly, které vedly k vytvoření nádherné deky. Když jsem deku viděla poprvé, řekla jsem si, že je šíleně sladká a není to nic pro mě.

ALE...jelikož jsem fanynkou fb stránek Dropsu a tamní členky jsou

Kočičkový hrnek, černý čaj a háčkování,
 tomu říkám nebe na zemi

neskutečně šikovné, rychlé a nápadité, projekt mě díky nim nadchl a rozhodla jsem se jej s větší či menší obměnou uskutečnit. 
Na začátku stál velký plán vytvořit deku větší, podstatně větší, protože deka dle zadání měla mít něco kolem 130x90cm (míry nevím přesně). Dek pro Aničku už mám hodně a chtěla jsem tentokrát něco většího. Něco pro sebe, pro nás s Jiřím. Plánovala jsem a počítala a měřila a šílela. Nakonec jsem napočítala 200 čtverců. ANO, kdybych chtěla uháčkovat přehoz přes manželskou postel, potřebovala bych 200 čtverců. S uháčkovanou první desítkou jsem byla nadšená a všechny jsem přesvědčovala, že to dám, že nejsem žádné béčko a 200 čtverců přece není tolik. Haha...Upřímně, béčko si myslím, že nejsem, ale 200 čtverců byl kurňa smělý plán. 

A pak, že Ježíšek naděluje jen v prosinci:-)
Ještě tu chybí žlutá...kupovala jsem ji později.

Trochu jsem vychladla...trochu dost jsem vychladla:-). Rozhodla jsem se své plány zmenšit na deku pro jednoho dospělého, protože i tak jich potřebuju 100:-). ALE...baví mě to...a to je hlavní. Teda zatím mě to baví:-).
Problém těchto dlouhodobých projektů je to, že je mnohdy vytěsní jiné projekty a ony zůstanou zapomenuté někde v krabici. Nenechte se mýlit představou, že se přece musí nejdříve jedno dodělat a až pak začínat něco nového. Neznám nikoho (ze světa háčků a jehlic), kdo by to tak měl. Prostě někdy chci plést, někdy háčkovat. Když dělám něco, co trvá několik měsíců, potřebuju rozptýlení:-).

Třeba teď jsem háčkovala čtverce jak divá, když jsem měla krizi,

Hu hůůů...hu hůůůů:-)

odložila jsem je a háčkovala sovu na přání. Pepíček si ji moooc přál a přece já, háčkovací teta, mu to přání splním. Vzhledem k tomu, že nejsem hledač návodů, popadla jsem háček a příze a háčkovala a tvořila. Sova je hotová. Přijde mi trochu jako tučňák, ale Pepíček v ní sovu poznal a má ji rád, takže jsem spokojená jak nejvíc to jde. Protože ten lesk v očkách, ty svítící hvězdičky, to je to, proč to člověk dělá, že?:-) No co myslíte, je to sova nebo tučňák?:-)

Dlouhodobým projektům zdar a těm drobnějším jak by smet nebo jakbysmet. Vyberte si, co se vám víc líbí:-)(teď jsem si na netu zopakovala spřežky a zjistila jsem, že se to dá psát i dohromady:-).