Mňam...husa

Jak všichni víte...byl svátek svatého Martina...a všude byla reklama na svatomartinskou husu...akce tuhle, akce tamhle...a tak můj milovaný Jiřík pronesl dnes už legendární větu:"Jojo Ondrášku, tohle nám maminka nikdy neupeče." A co já na to? "Dodejte husu a já ji upeču." Hned...fakt. Ve vteřině se kluci sebrali a jeli shánět husu. Samozřejmě, že přivezli milion dalších věcí(třeba konzole a sněhule:-)). Buď jak buď, už ode dveří volali:"Maminko, máme husu i zelí, a abys neměla tolik práce, koupili jsme hotové knedlíky." Miláčkové moji, takhle na mě myslí:-). Jdu se tedy podívat (na tu husu) a myslela jsem, že omdlím. Tohle snad ani není husa, tohle monstrum. Miláček můj(Jiřík) nadšením snad koupil tu největší, co měli. Pro sebe, mě, Ondráška(4 roky a nejedlíka) a Aničku(2 roky a díky Bohu konečně jedlíka) koupil pěti kilovou husu. Ten pták byl tak obrovský, že jsem okamžitě zavrhla nápad, že ho upeču v mém skvělém litinovém hrnci...a začala jsem prohrabávat kuchyni a hledat, v čem že toho ptáka upečeme. 
Nakonec se dílo zdařilo...pekla jsem ji v hlubokém plechu, přikrytou alobalem, v troubě měla z každé strany jen 1cm místa a jelikož jsme se nemohli s manželem shodnout, jak dlouho se takový obr peče, pekli jsme asi déle, než bylo třeba(ta rozšklebená záda by tam asi být neměla). Buď jak buď...suchá rozhodně nebyla...a jestli jsme něco víc spekli, taky neva, protože i tak ji budeme jíst minimálně 4 dny:-). ALE...na to, že to byla naše husí premiéra, si myslím, že dopadla výborně a s ní i celé obědové menu...husí vývar s domácími nudlemi a játrovými knedlíčky...svatomartinská husa s bramborovým knedlíkem a zelím...pivo, víno, limo...a pak hodinka zaslouženého spánku...co víc si přát:-)

PS: Jen to odpolední montování konzolí prý manželovi zásadně pokazilo dojem z jinak báječné neděle:-)...a Ondík se jistě naučil mnoho zakázaných slovíček.

Jo a ještě jedna věc. Nevím jak vy, ale já záclony bytostně nenávidím, ale jelikož bydlíme v nízkém domku a poměrně nedávno jsem si všimla, že mi při převlékání náhodně okukoval prsa jeden náhodně procházející chlapík, rozhodla jsem se svůj názor na záclony ve svém domě změnit. Vodňany jsou přece jen malé město;-). Jo a pššštttt...Jiřík netuší důvod mé názorové změny, chtěla jsem ho ušetřit případných trápení, že mu někdo okukoval manželku;-).

Svatý Martin k nám opravdu dorazil na bílém koni....nebo spíš na bílém hříbátku...ale i to se počítá;-).

Tadááááá....naše první svatomartinská husa...asi se při pečení pokoušela odletět:-).