Aničky PLACENTOVÁ deka

Když jsem čekala Aničku, dostal se mi do ruky výtisk Pravého domácího časopisu, ve kterém byl článek o tzv. placentové dece. Autorka Lucie Groverová psala o tom, jak v těhotenství pletla nebo háčkovala deku pro miminko, které měla v bříšku a po porodu jej do této deky zabalila. Psala, že je dobré, když má deka nafialovělé barvy. A mě tenhle nápad zaujal.
Hned druhý den jsem šla koupit vlnu a začala plést. Dodnes si pamatuji, jakou úlevu pro mě tahle činnost představovala. Pokud jste četli všechny mé příspěvky, víte, že Anička je nemocná a o jejím onemocnění jsme věděli od 20. týdne těhotenství. Tehdy nám nebyl nikdo schopný říct, jestli se Anička dožije porodu a jestli nebo jak dlouho bude žít po porodu. Všichni říkali, že vše je nejisté a velice individuální. Bylo to pro mě opravdu těžké období, bojovala jsem s tím, jestli pro ni něco vůbec chystat, nakupovat, aby, kdyby nedejbože nepřežila, to pro mě nebyla další zátěž, vše uklízet. Na druhou stranu jsem se hrozně radovala, že čekám holčičku a těšila jsem se, jak si z ní udělám svou princeznu a budu mít s kým sdílet ženskou energii. Bylo to opravdu šílené a já se právě při pletení "placentové" deky hrozně moc uklidnila. Byla to pro mě terapie. Řekla jsem si, že si prostě a jednoduše užijeme každý společný den. Hodně jsem si s ní povídala, hladila jsem si bříško a vyprávěla jí, co všechno na ní doma čeká a kdo všechno tu pro ni bude a je. Ondrášek mi hladil bříško a povídal jí a občas mi i utíral slzy a dodával mi energii. Když mi bylo těžko, objímal mě a říkal: "Maminko nepakej, bude dobrý. To zádneme." Byl báječný. On i můj muž, pro kterého to bylo také těžké. Oba moji muži mi byli neskutečnou oporou a věřím, že Anička to všechno cítila. Věděla, jak za ní všichni bojujeme, jak ji milujeme a jak se na ni těšíme. Jak ji bezmezně přijímáme a milujeme takovou, jaká je. 
Když se pak narodila a bylo to možné, přikryla jsem si "placentovou dekou". I když ležela v nemocnici, měla u sebe kousek domova. Dodnes má deku v postýlce a není výlet, na který bychom ji s sebou nebrali. 
Jestli čekáte miminko a chce se vám, jděte do toho. Vezměte do ruky háček nebo pletení a tvořte deku pro své děti. Jsem si ale jistá, že deku s láskou pletenou nebo háčkovanou ocení i větší děti. :-)

Když jsme byly s Aničkou x měsíců v nemocnici, háčkovala jsem pořád.

Byl to pro mě relax a vznikla ještě jedna deka, veselá, muchomůrková. Z ní sice Anička vyrostla, ale není nic ztraceno:-), chystám se doobjednat vlnu a deku jednoduše zvětším. Oproti placentové dece není ze 100% vlny, ale je z několika přízí (bavlněné a směsové příze Merino od Vlnapu), tudíž je lehčí a je ideální na léto.

Tak co, líbí? Uděláte si také takovou? 
:-)