Seju, sázím

Ano, čtete dobře. Já...seju a sázím. O velkém rozdílu v této terminologii mě nedávno poučila moje tchýnička, která je pro svou zahrádku zapálená a je to její velký koníček. Nadšeně jsem jí totiž

 vyprávěla, jak jsem si zasadila hrách a petržel a rajčata. Teď už jsem chytřejší:-). 
Ty, kdo mě znají, nic v tomto článku nepřekvapí. Všechno dělám na poslední chvíli nebo patnáct minut po dvanácté. Pozdě jsem se i narodila (maminka mě přenášela) a nenávist k jakémukoli spěchu mi zůstala. Ani tentokrát jsem nezklamala. Všechno jsem zasela i zasadila pozdě:-). Ale co, až budou sousedi baštit hrášek, můj bude mít cca dva centimetry, ale pak, až ho budou mít oni snědený, já si budu pomlaskávat:-)...pokud tedy mou péči přežije:-). 
Se mnou je to těžké. Když už se do setí a sázení pustím, nevím, kdy skončit. Baví mě to. Pak jsem ráda, že to mám pěkné, hotové. Z truhlíků na oknech, mám největší radost. Je to takové útulnější. Ale dokopat se k tomu, kytky koupit a všechno zasadit...to je hrozné.

Nebýt manžela, který kdysi pronesl, že bychom mohli mít kytky na oknech, nikdy bych na to sama nepřišla. Teď jsem za to ráda...ale. 
Ve čtvrtek jsem byla s kamarádkou koupit kytky (jo, vyšlo to a bylo to super...díky, Jani:-)) a hned je dala do truhlíků. Do truhlíků, které jsem musela nejdřív najít. Po loňském stěhování byly kdoví kde. Dva byly v kůlně, dva ve chlívku pro kola (dřív to byl chlívek pro zvířata, ta my nemáme, tak tam máme kola:-)) a ten zbytek prostě zmizel. Nechápu jak a kam, ale prostě nejsou. Měla jsem jich sedm, tři velké a čtyři malé a nakonec mám jen čtyři. Respektive tři své a jeden úplně jiný, loni darovaný. Nakonec to nevadilo, protože mám jen čtyři okna:-). Zasadila jsem kytičky do třech truhlíků a ejhle...došel substrát. Dnes ho jel manžel koupit. Prý se ho paní

ptala, který, tak prý řekl: "Na balkonové kytky...(ticho)...ale vlastně je to jedno. Ono to manželce stejně chcípne." Ne, že by neměl pravdu :-). Přivezl substrát, zasadila jsem zbývající kytky a do ostatních truhlíků přidala, aby se jim lépe žilo a mám to tu krásné. Jen nesmím zapomenout je zalívat, jako každý rok...
Koneckonců, kdyby nebyli lidé jako já, zahradnictví by neměla práci a skvělé pořady jako Polopatě nebo Kouzelné byliny by neexistovali, protože by všichni všechno věděli a všem by všechno přežilo :-).