Nevím, jak u vás, ale u nás v úterý krásně svítilo sluníčko. V pískovišti jsme měli navezený nový písek a já si řekla, že je čas Aničce dopřát hraní s bábovičkami. Volala jsem do Motola a ptala se, jestli je to možné. Paní doktorka byla udivena. Kdyby si Anička naházela písek do "tráši" (rovnou do plic), bylo by tu poměrně velké zdravotní riziko. Nicméně paní doktorka usoudila, že mnou vymyšlené neprůstřelné opatření (filtr a šátek pořádně zastrkaný tak, aby se písek nemohl do tracheostomie dostat), je dostatečné a když budu hlídat, tak nebude problém. Ani nevíte, jak jsem zajásala.
Odpoledne na zahrádce jsme si všichni užili po svém. Anička se houpala na houpačce a pískoviště ji nadchlo. Ondrášek běhal a pomáhal tatínkovi odklízet dřevo a já si nasbírala pampelišky na med. Chvíli jsme měli pocit, že jsou všechny nemoci daleko za námi a před námi už jen pěkné počasí a zahradní radovánky.
Chyba lávky...večer po koupání na mě Ondík volal: "Mami, já mám pupínek." Šla jsem se podívat a co vidím...že by neštovice? Samozřejmě. Volám to na manžela. Přiběhl, jako by měl být Ondrášek o hlavu kratší. Uklidňovala jsem tedy Ondráška i manžela, že se přece nic tak hrozného neděje, že je to běžná dětská nemoc a je dobře, že ji má teď. Jak moc jsem se mýlila...
Druhý den jsem na popud dětské doktorky volala do Motola. Říkala jsem si, že tam tedy pro jistotu zavolám, ale pořád jsem si říkala, že jde jen o neštovice a nevidím důvod k jakékoli panice. Okamžitě se to ale začalo řešit. Výsledkem je, že Anička nesmí neštovice chytit, protože by to u ní neprobíhalo bez komplikací a 5. den po výsevu první neštovice u Ondráška musíme nasadit léky a doufat, že zaberou a Anička to nechytí, a pokud přece jen, tak nebude průběh nijak dramatický. Snad.
Víte, když máte nemocné dítě, tak si na ten "zvláštní" režim zvyknete a časem vám ani nepřijde, že je vaše dítě nějak nestandardní nebo že žijete o tolik jiný život než vaše okolí. Pak stačí takováhle drobnost...neštovice...a vy si, v návaznosti na všechna speciální opatření a nervozitu v hlase lékařů, uvědomíte, že opravdu nemáte zdravé dítě a že žijete v jiném světě než vaše okolí.
Aby mě v takových situacích nesežraly chmury, položím si otázku: "Můžu to nějak ovlivnit? Je to, co přijde v mých rukou?" Odpověď většinou zní: "Ne." Tak to, co přijde, v modlitbě odevzdám Tomu, který ví, jak to má být. Prosím o sílu pro děti, manžela i pro sebe...a jdu dělat něco, co mi dělá radost a u čeho vypnu mozek...pletu, šiju...nebo dělám med, jako dnes.
Pokud by někdo z vás chtěl medem zahánět "depku", přidávám recept, který mám od manželovy maminky.
Pampeliškový med
400 ks hlaviček pampelišky
2 l vody
3 ks citrónu
2 kg cukru krystal
Hlavičky pampelišek propereme pod tekoucí vodou (tenhle krok vždy přeskočím:-)). Vložíme do 4 l hrnce a zalijeme 2 l vody. Přidáme omyté citróny rozkrájené na kolečka a vaříme 15 minut. Potom hrnec odstavíme a necháme 24 h louhovat. Druhý den přecedíme do čistého hrnce. Do šťávy přidáme cukr a za občasného míchání vaříme 1,5 h, až se med začne táhnout. Čím déle med vaříme, tím je hustší. Hotový pampeliškový med lijeme ještě horký do malých skleniček, uzavřeme víčkem, otočíme dnem vzhůru a máme hotovo.
Sedmikráskový med
4 hrsti sedmikrásek
1 l vody
1 kg cukru
velký citrón
pomeranč
Sedmikrásky přelijeme horkou vodou, přidáme omytý a na kolečka nakrájený citrón a pomeranč a necháme 24 h louhovat. Poté přecedíme do čistého hrnce, přidáme cukr a vaříme do zhoustnutí.
Žádné komentáře:
Okomentovat